Kogitace (podstatné jméno ženského rodu, z lat. cogitatio „přemýšlení, úvaha“) je knižní a odborný výraz pro vědomou duševní činnost, při níž subjekt zaměřuje pozornost na problém, vnitřně s ním pracuje, porovnává důvody, spojuje poznatky a dospívá k úsudku nebo záměru. V psychologii a kognitivních vědách může označovat jednotlivý myšlenkový akt i delší sled operací, jako je usuzování, představování, plánování či řešení úloh, často doprovázený vnitřní řečí. V některých textech se slovem pojmenovává i výsledek takového uvažování, tedy hotová úvaha nebo myšlenka. Ve filosofii se užívá při výkladu racionalismu a výroku Descarta „cogito ergo sum“ jako obecné jméno pro akt mysli. V běžné češtině je slovo řídké a objevuje se hlavně v teoretických a historických pracích. V odborných překladech může odpovídat i slovům meditace, rozjímání nebo rozvažování, aniž jde nutně o náboženský kontext.
Příklady použití ve větách
Při čtení Descartových Meditací si student uvědomil, jak úzce je kogitace spojena s pojmem subjektu.
Dlouhá kogitace nad výsledky experimentu vedla tým k opatrnější interpretaci dat.
Terapeut se ptal, jaké kogitaci pacient věnuje pozornost těsně před záchvatem úzkosti.
Rozhodnutí vzniklo tichou kogitací během cesty domů, nikoli okamžitým impulzem.
Bez pravidelné kogitace o cílech projektu se snadno ztratí směr i motivace.