Obecně jde o způsob, jak se více částí nebo motivů skládá do jednoho uspořádaného celku, tedy o strukturu a vzájemné vztahy prvků. V běžné řeči se tak může nazvat i hotové aranžmá, například z květin nebo předmětů.
V lingvistice označuje tvoření nových slov spojením několika slovních základů, čímž vznikají složeniny typu železobeton.
V hudbě znamená tvorbu hudebního díla, tedy vymýšlení melodie, harmonie a formy a jejich zachycení v partituře nebo nahrávce. Stejným slovem se někdy myslí i výsledná skladba.
V literární teorii je to promyšlená výstavba textu, jak autor skládá děj, motivy a jazykové prostředky do jednotné podoby, včetně členění na části.
Ve výtvarném umění popisuje rozvržení tvarů, linií a barevných ploch v obraze nebo grafice tak, aby celek působil vyváženě a vedl pohled diváka.
Zastarale se tak říkalo školní písemné práci, většinou slohovému úkolu, který se opakoval v průběhu roku a býval známkovaný.
V chemii a materiálových vědách tím bývá míněno složení látky nebo směsi, tedy jaké složky obsahuje a v jakém poměru. Může jít i o nový materiál vzniklý promísením komponent.
Ve sklářství jde o označení pro dekorativní sklo s vysokým leskem, využívané k napodobení drahokamů, známé také jako štras.
V matematice je to skládání funkcí nebo zobrazení, kdy se nejprve provede jedna operace a její výsledek se použije jako vstup další, často se zapisuje f∘g.