V fonetice jde o artikulační jev, kdy se při výslovnosti hlásky k hlavnímu místu tvoření přidá výrazná práce rtů, typicky jejich zaokrouhlení nebo vysunutí. Tím může souhláska, která se původně vyslovuje bez zaokrouhlení, získat „okrouhlený“ charakter, často se to popisuje jako doprovodná artikulace a v přepisu se někdy značí např. horním indexem w.