V lingvistice a logopedii jde o jev, kdy mluvčí při výslovnosti pravidelně „upouští“ určitou hlásku, takže slovo zazní ve zkrácené nebo zjednodušené podobě. Může se to dít na začátku i uvnitř slova, někdy v rychlé či nespisovné mluvě, jindy jako projev potíží s artikulací, například když se vynechá úvodní souhláska a místo plné podoby slova se řekne jen jeho zbytek.