V anatomii označení pro epikondyl, tedy kostní hrbolek či výběžek ležící nad kloubní částí kosti, který bývá důležitým místem pro úpon vazů a svalů, často se zmiňuje například u lokte. Název je odvozen z řeckého epi ve významu nad nebo u a z kondylos, jímž se označuje kloubní výběžek.. >> detail
Lékařské označení pro něco, co se týká současně ureter a duodenum, tedy močovodu a části tenkého střeva. Používá se při popisu jejich vzájemných anatomických vztahů, případně i při zmínce o patologickém nebo chirurgicky vytvořeném spojení mezi těmito strukturami.. >> detail
Lékařský, hlavně dermatologický termín pro obraz onemocnění, u něhož se tvoří současně drobné vezikuly a pustuly, tedy malé puchýřky s čirým obsahem i ložiska vyplněná hnisem. Pojmenování vychází z latinských výrazů l. vesicula a l. pustula a používá se pro smíšený typ kožní či slizniční vyrážky.. >> detail
stomatologická specializace zaměřená na diagnostiku a korekci nepravidelného postavení zubů a poruch skusu, často s využitím ortodontických aparátů. >> detail
Uvedení informací, textu nebo postupu do souladu s aktuální realitou a novým poznáním, zpravidla doplněním novějších dat a úpravou či odstraněním toho, co už je zastaralé.. >> detail
CV je zkratka pro latinské curriculum vitae, doslova „životní běh“. V běžném použití označuje životopis, tedy stručný dokument, kterým člověk představuje své vzdělání a profesní dráhu například při ucházení se o práci.. >> detail
ochranný, zátěž zmírňující účinek, kdy určitý zdroj nebo okolnost (například sociální opora, dobré copingové strategie či dostatek odpočinku) dokáže oslabit dopad stresorů na psychiku i tělo a snížit pravděpodobnost negativních následků, jako je dlouhodobé vyčerpání nebo zhoršení zdraví. >> detail
V medicíně označuje nezhoubný nádor, který je složený z hladké svaloviny a vazivové složky s vláknitým charakterem. Pojmenování vychází mimo jiné z lat. fibra ve významu vlákno a z kořene mys-myos pro sval, v praxi se s tímto typem útvaru často setkáváme například v oblasti dělohy.. >> detail
Latinské označení odvozené od acidum s předponou vyjadřující zápor popisuje stav, kdy je v určitém prostředí kyseliny jen minimum, případně zcela chybí. V medicíně se pojem typicky používá u žaludku, kde jde o velmi nízkou až nulovou tvorbu kyseliny chlorovodíkové v žaludeční šťávě, což zvyšuje její pH a může zhoršovat trávení a vstřebávání některých živin.. >> detail