Akatalepsie je lékařský a psychologický termín pro chorobně podmíněnou neschopnost porozumět sdělení nebo souvislostem, nejde tedy jen o běžnou nepozornost, ale o výrazně oslabené chápání. Název se odvozuje z ř. předpony a- vyjadřující zápor a ze slova katalepsis ve významu chápání a může se objevovat jako příznak u některých duševních či neurologických poruch.. >> detail
opakované a cílené ubližování, ponižování nebo zastrašování mezi školáky, typicky vůči slabšímu jedinci, může probíhat fyzicky, slovně, sociálním vylučováním z kolektivu i přes internet. >> detail
Stav nevolnosti vyvolaný jízdou či houpavým pohybem, kdy se mozku rozcházejí podněty ze zrakových vjemů a rovnovážného ústrojí, často se projevuje závratí a může vést až ke zvracení.. >> detail
V ekologii se tím myslí rozsah, v jakém je organismus schopný snášet působení konkrétního faktoru prostředí a jeho změny, aniž by došlo k vážnému narušení životních funkcí nebo schopnosti přežívat. Jde o vyjádření ekologické tolerance daného druhu vůči určitému vlivu, například teplotě či vlhkosti.. >> detail
Označení pro člověka, který má poruchu artikulace, takže některé hlásky nebo zvuky řeči vyslovuje nepřesně, zaměňuje je, vynechává nebo je deformuje, což může zhoršovat srozumitelnost projevu.. >> detail
Prakticky zaměřená podpora, která se neprojevuje jen povzbuzením, ale hlavně konkrétními činy. Může jít o zajištění potřebných věcí nebo služeb, případně o pomoc s penězi či převzetí vyřizování naléhavých organizačních a úředních kroků, aby se člověku ulevilo od okamžité zátěže a snáze situaci zvládl.. >> detail
stav, kdy člověk necítí bolest, protože je narušené vedení bolestivých podnětů v nervovém systému, například při přerušení, útlaku nebo poškození periferních nervových vláken nebo při postižení příslušných center v mozku či míše. Může být úplná i jen částečná a vzniká tehdy, když se signál o bolesti nedokáže dostat do míst, kde se běžně zpracovává.. >> detail
Pochází z řečtiny a znamená tvrdý nebo ztuhlý, tedy málo poddajný.;V lékařské terminologii se tím označuje vazivem bohatá, skleroticky ztuhlá tkáň či nádorový útvar, který je na pohmat výrazně tvrdý, například u některých karcinomů.. >> detail
Ortoforie v oftalmologii označuje ideální, vyrovnané postavení očí, při němž se oční bulby neodchylují a zrakové osy směřují rovnoběžně, takže binokulární systém funguje v plné rovnováze. Původem je z řec. orthos (rovný) a phora (nesení). V praxi se projevuje tím, že při zakrývacím vyšetření nevzniká žádný korekční pohyb oka po odkrytí, protože není přítomna ani skrytá tendence ke šilhání.. >> detail