Schopnost a možnost, aby se někdo mohl zapojit do společné činnosti a nést na ní svůj díl, tedy jak velká je otevřenost pro sdílení a spoluúčast.;Ve filosofii vyjadřuje, do jaké míry může určitá věc „mít podíl“ na nějaké vlastnosti, principu či ideji a sdílet tak určitou kvalitu s ostatními.;V kontextu organizací, služeb nebo systémů označuje úroveň přístupnosti a inkluzivity, například jak snadné je pro různé skupiny lidí spolurozhodovat, podílet se na tvorbě výsledků nebo využívat dostupné prostředky.. >> detail
Nekrologie, tedy nekrologický záznam nebo soupis zemřelých, často jako oznámení či stručný životopisný text v tisku, kronikách nebo dalších záznamech.;Obor vycházející z řeckých kořenů nekros a logos, který se zabývá systematickou evidencí úmrtí a jejich statistickým vyhodnocováním, včetně sledování uváděných příčin, s využitím například v demografii a epidemiologii.. >> detail
Psychický obranný mechanismus, při kterém si člověk dodatečně vytváří společensky přijatelné a na první pohled logické vysvětlení pro jednání, které ve skutečnosti vychází spíše z emocí, impulzů nebo z motivů, jež by si nerad připustil. Pomáhá tím tlumit stud, pocity viny a vnitřní napětí a současně si udržet obraz sebe sama jako „rozumně“ jednajícího jedince. Od alibismu se to liší tím, že u alibismu bývá posun významu faktů záměrnější a více kalkulovaný, přestože i zde vzniká dojem racionální konstrukce, která realitu zkresluje. V běžném životě se tento sebeklam často projevuje například znehodnocením nedosažitelného cíle ve stylu „kyselé hrozny“, případně hledáním výhod v nepříjemné situaci, aby byla subjektivně snesitelnější, třeba když si po neúspěchu člověk řekne, že o danou příležitost vlastně nestál. Příbuzným postupem je intelektualizace, tedy tendence chránit se před emocionálním dopadem tím, že se prožitek popisuje a analyzuje výhradně rozumově. Dlouhodobé spoléhání na podobné strategie sice krátkodobě ulevuje, ale může zhoršovat schopnost realisticky se poučit z vlastního chování a zároveň otupovat prožívání nejen nepříjemných, ale i příjemných emocí.. >> detail
Ve statistice označuje hodnotu, která se v daných datech vyskytuje nejčastěji, přičemž u některých souborů mohou být takových nejčastějších hodnot i více.. >> detail
učení, při němž si člověk sám plánuje a řídí svůj studijní postup, vybírá vhodné strategie a průběžně sleduje a upravuje vlastní pokrok i motivaci. >> detail
V odontologii a anatomii se tímto názvem popisuje chrup nebo jednotlivý zub se zjednodušenou korunou, který má v podstatě jediný hrot a působí kuželovitě, takže mu chybí složitější žvýkací ploška. Pojmenování vychází z řeckého haplus ve významu jednoduchý a z kořene odont, tedy zub.;V zoologii jde o typ dentice typický pro některé obratlovce, kde jsou zuby tvarově velmi podobné, štíhlé a kuželovité, přizpůsobené spíše k zachycení a držení kořisti než k jejímu drcení.. >> detail
Lékařský, zejména neurologický příznak, při němž je aktivita mimických svalů patologicky utlumená. Mimika je výrazně chudá, mrkání může být méně časté a tvář působí strnule až maskovitě. Často se popisuje u Parkinsonovy nemoci a dalších forem parkinsonismu. Název vychází z řec. hypo ve významu snížený.. >> detail
V lékařství označení pro stav, kdy je v periferní krvi nižší počet leukocytů, tedy bílých krvinek. Jde o nález odpovídající leukopenii, který se typicky zjistí z krevního obrazu a může být spojen například s útlumem kostní dřeně, působením některých léčiv nebo s infekcí, čímž se zvyšuje náchylnost k dalším infekcím.. >> detail
(lat.) označení pro příchod nebo nastoupení, případně pro to, co se právě blíží či přichází, často v náboženských a historických textech;v křesťanské tradici období ztišení a očekávání před Vánocemi, které zároveň uvádí začátek liturgického roku, obvykle doprovázené bohoslužbami a lidovými zvyky spojenými s přípravou na svátky. >> detail