Vědní disciplína, která zkoumá vztah jednotlivého organismu určitého druhu k živým (biotickým) i neživým (abiotickým) faktorům jeho prostředí.. >> detail
Dříve používaná diagnosticko‑terapeutická metoda, při níž se intravenózně podají krátkodobě působící hypnotika tlumící nervový systém (barbituráty, benzodiazepiny nebo thiopental). Tyto léky ovlivňují rovnováhu inhibičních a excitačních procesů v mozku a dočasně snižují psychické obrany. Cílem bylo narušit disociativní bariéru a usnadnit kontakt s disociovanými psychickými obsahy. Dnes se tato technika uplatňuje jen výjimečně.. >> detail
Děj, při němž se cizorodá částice (např. bakterie) „obalí“ látkami, které ji lépe označí pro fagocyty, a tím usnadní a zefektivní její pohlcení (fagocytózu). Podílejí se na něm některé složky komplementu a zejména specifické protilátky, tyto označující látky se souhrnně nazývají opsoniny. Etymologie: z řeckého opson („co se jí k chlebu“, přeneseně „koření“).. >> detail