Nově přidaná cizí slova

V prostředí mateřské školy představuje hodnocení dětí průběžné a cílené posuzování jejich výkonu, projevů chování i způsobu jednání. Je součástí pedagogické diagnostiky v předškolním vzdělávání a zároveň slouží jako východisko pro následné edukační (vzdělávací a výchovné) intervence ze strany učitele. Výsledkem bývá ústní nebo písemná zpětná vazba učitele určená dítěti, případně jeho rodičům, která informuje o tom, jak se dítěti daří ve výchovně‑vzdělávacím procesu, jaké jsou dosavadní výsledky, a současně nabízí doporučení, jak podpořit další rozvoj jeho dovedností, výkonnosti a sociálního chování. Hodnocení je přítomné prakticky stále: někdy má podobu nenápadných a spontánních signálů (např. povzbudivý úsměv, gesto, krátká pochvala), jindy jde o záměrně organizované a náročnější hodnoticí situace (např. strukturované úkoly, zkoušky či testové aktivity). Každé posouzení se opírá o informace, které učitel získává různými způsoby – pozorováním jednotlivce nebo skupiny, individuálním či skupinovým rozhovorem, dotazníky, analýzou dětských produktů (artefaktů), případně sociometrickým šetřením. Rozlišuje se heteroevaluace, tedy hodnocení druhých, které poskytuje informaci o tom, nakolik je výchovně‑vzdělávací proces u dětí úspěšný a jaké přináší výsledky. Naopak autoevaluace (sebehodnocení) vyjadřuje, do jaké míry dokáže dítě – případně i učitel – samostatně posoudit kvalitu a rozsah vlastní výkonnosti i své sociální komunikace. Sebehodnocení má dítě aktivizovat, podporovat formulování přiměřených cílů a vést k jejich naplňování tak, aby se zkvalitňovala edukační práce. V předškolním věku se autoevaluace teprve postupně vytváří a rozvíjí.. >> detail

slzné žlázy a součásti slzného aparátu (slzného ústrojí), které zajišťují tvorbu a odvádění slz. >> detail

lidská duše a duch, podle židovského učení jde o věčnou, nezničitelnou složku člověka.. >> detail

míra i šíře schopnosti pružně se adaptovat, tedy jak rozsáhle a jak intenzivně je možné se přizpůsobovat změnám či novým podmínkám. >> detail

vnitřní zakoušení vlastní moci a vlivu, subjektivní pocit síly a schopnosti prosazovat svou vůli, tedy prožitek mocenského postavení. >> detail

Srovnej s pojmem „virtuální realita“ (viz virtuální realita).. >> detail

projevovaný zájem o starožitné předměty a celkově pozitivní, citově zabarvený vztah k antikvárním věcem. >> detail

lidová latina, (latinsky Sermo vulgaris Latinus nebo Vulgare Latinum, též plebeius sermo: lidový jazyk) obecné pojmenování pro běžně mluvené, společensky podmíněné podoby latiny používané v Římské říši, především v jejích západních provinciích, přibližně až do 9. století, v této době se z jednotlivých nářečních variant postupně vyvinuly románské jazyky. >> detail

Falešné čichové vjemy – člověk má dojem, že cítí určité pachy, i když ve skutečnosti žádný reálný čichový podnět není přítomen.. >> detail

pohled na to je natolik děsivý, že je až strašné se na to dívat. >> detail