Nově přidaná cizí slova

Adaptogen je označení pro látku, nejčastěji rostlinný extrakt, u níž se předpokládá, že pomáhá organismu lépe zvládat zátěž a stres tím, že zvyšuje tzv. nespecifickou odolnost a podporuje návrat k rovnováze tělesných funkcí. Pojem vznikl v sovětském výzkumu ve 20. století a dnes se používá hlavně u bylinných přípravků a doplňků stravy, například u ženšenu, rozchodnice nebo eleuterokoku. O adaptogenech se mluví jako o látkách, které mohou ovlivňovat stresovou reakci a únavu, účinky se ale liší podle konkrétní rostliny a dávkování. Zároveň platí, že nejde o jednotně definovanou léčebnou kategorii a kvalita důkazů je nerovnoměrná. V Evropě existují odborné pokyny, jak adaptogenní tvrzení u bylinných produktů posuzovat, a u doplňků stravy je rozumné hlídat složení a možné interakce s léky.. >> detail

Agón (m., z řec. agṓn ἀγών „zápas, soutěž“) označuje ve starověkém Řecku veřejné soutěžní klání pořádané při slavnostech, sportovní, hudební i dramatické, popř. jednotlivý zápas v jeho rámci. Agóny měly pravidla, rozhodčí a cenu pro vítěze a byly důležitou součástí občanské prestiže i náboženského kultu, odtud i dnešní užití pro princip soutěživého střetu či rivality v kultuře, sportu nebo politice. V antických pramenech se často zmiňují panhelénské agóny, které přitahovaly účastníky z celého řeckého světa. V češtině se výraz užívá hlavně v kontextech antiky a kulturní teorie, např. u olympijských agónů. Nezaměňovat s agónií ve smyslu předsmrtného stavu., V teorii antického dramatu a literární vědě je agón ustálená část hry, v níž proti sobě stojí dvě postavy nebo sbory a v přísně vedeném dialogu předkládají protichůdné argumenty, čímž vyjevují konflikt hodnot a posouvají děj.. >> detail

Aericura [aerikura], ž. Novotvar z mezinárodních kořenů aer- (řec. aér, „vzduch“) a lat. cura („péče“, „léčba“). Označuje soubor opatření a služeb zaměřených na dlouhodobé zlepšování kvality vzduchu v budově nebo v konkrétní místnosti. Typicky zahrnuje měření a vyhodnocování parametrů vnitřního ovzduší (CO2, prachové částice, VOC, relativní vlhkost), návrh režimu větrání, filtraci či čištění a plánovaný servis vzduchotechniky. Cílem je snížit zdravotní rizika, únavu a nepohodu a zároveň splnit hygienické požadavky. Významově se blíží anglickým výrazům air care nebo indoor air quality management. V češtině se výraz objevuje hlavně v marketingu a projektových názvech a není plně standardizován. V praxi může jít o název balíčku služeb, aplikace nebo auditu, který propojuje senzory, provozní nastavení a údržbu. Nezaměňovat s aerokúrou (aeroterapií), kde je „vzduch“ léčebným prostředkem pro člověka.. >> detail

Adikce (z lat. addicere „přisoudit, oddat“, přes angl. addiction) je odborné označení pro závislost, tedy dlouhodobý stav, kdy člověk nutkavě užívá určitou látku nebo opakovaně vyhledává činnost a navzdory negativním následkům v ní pokračuje. Rozlišuje se adikce látková (např. alkohol, nikotin, opioidy) a nelátková neboli behaviorální (např. hazardní hraní, digitální hry). Jádrem je ztráta kontroly, silná touha po látce či aktivitě (craving) a upřednostňování tohoto chování před jinými potřebami. U látkových adikcí se rozvíjí tolerance a při vysazení se objevují abstinenční příznaky, u nelátkových jsou typické obdobné psychické projevy a sociální škody. Vznik adikce je podmíněn biologickými, psychologickými i sociálními faktory, zasahuje odměňovací systém mozku a často má průběh s relapsy. V klinické praxi se hodnotí podle diagnostických kritérií a cílem léčby je stabilizace, omezení rizik a návrat k běžnému fungování. V běžné řeči se slovo někdy užívá i volně pro „zálibu“.. >> detail

adiaforon (z řec. adiaphoron, dosl. „to, co nerozlišuje“) – odborný termín pro věc, jednání nebo okolnost, která je z hlediska určité normy hodnotově neutrální, tedy sama o sobě ani dobrá ani špatná. Nejde však o pouhou lhostejnost, protože v konkrétní situaci může mít adiaforon význam jako prostředek, překážka či znamení postoje. Ve stoické etice označuje vše, co nepřispívá přímo k ctnosti ani k neřesti (např. zdraví, bohatství, společenská prestiž) a co může být jen „preferované“ či „nepreferované“ podle toho, zda napomáhá rozumnému životu. V křesťanské teologii a církevních dějinách jsou adiafora záležitosti nepodstatné pro víru a spásu, v nichž je možná svoboda praxe, pokud neodporují základním článkům učení. V přeneseném užití může výraz označovat i nepodstatnou drobnost. V češtině se slovo obvykle skloňuje: bez adiaforonu, k adiaforonu, s adiaforonem, pl. adiafora. Setkat se lze i s pravopisem adiaphoron, který zachovává původní skupinu ph.. >> detail

Adiadochokineze (také adiadochokinéza, angl. adiadochokinesia) je neurologický příznak, při němž člověk nedokáže provádět rychlé střídavé pohyby, tedy plynule a opakovaně přecházet mezi dvěma opačnými motorickými úkony. Typickým příkladem je rychlá pronace a supinace předloktí, střídavé poklepávání špičkou a patou nebo rychlé „bubnování“ prsty. Při vyšetření se hodnotí rychlost, rytmus a přesnost a porucha se může projevit rozpadáním pohybu, nepravidelností a únavou. Patří mezi známky mozečkové dysfunkce, zejména u cerebelární ataxie a lézí mozečkových spojů, ale může se objevit i u extrapyramidových poruch či po cévní mozkové příhodě. Nejde o diagnózu, nýbrž o klinický znak. Původ slova je v řečtině, a- znamená bez, diadochos následující a kinesis pohyb.. >> detail

adenoida (med.) nosohltanová mandle, shluk lymfatické tkáně v klenbě a zadní stěně nosohltanu, součást Waldeyerova lymfatického okruhu, který se podílí na místní slizniční imunitě a u dětí zachycuje a „učí“ imunitní systém na vdechované infekce. V běžné řeči se označuje jako nosní mandle. Největší bývá přibližně mezi 3.–7. rokem a v pubertě často involuuje, také označení pro její patologické zbytnění (adenoidní vegetace), obvykle po opakovaných infektech či při alergické rýmě, jež může zhoršit nosní dýchání, vyvolat chrápání, hyponazalitu, spánkové apnoe, chronickou rýmu a opakované záněty středního ucha s převodní nedoslýchavostí z důvodu uzávěru ústí Eustachovy trubice. Diagnózu stanovuje otorinolaryngolog pohledem do nosohltanu, často endoskopicky. Léčba je konzervativní (např. nosní kortikosteroidy) nebo chirurgická (adenoidektomie). Etymologie: z řec. aden (žláza) a -eidos (podoba).. >> detail

ACTH (adrenokortikotropní hormon, angl. adrenocorticotropic hormone) je peptidový hormon vznikající v předním laloku hypofýzy štěpením proopiomelanokortinu (POMC). Jeho uvolňování řídí hypotalamický CRH, má výrazný cirkadiánní rytmus s ranním maximem a zvyšuje se při stresu. ACTH se váže na receptory v kůře nadledvin a podporuje hlavně tvorbu a sekreci kortizolu, částečně i nadledvinových androgenů. Kortizol pak působí negativní zpětnou vazbou a tlumí další sekreci ACTH. Protože je ACTH příbuzné melanocytostimulačním hormonům, může jeho nadbytek provázet hyperpigmentace. Stanovení plazmatického ACTH a stimulační test se syntetickým analogem (kosyntropinem) pomáhají odlišit příčiny Cushingova syndromu a hodnotit nedostatečnost nadledvin, např. u Addisonovy choroby.. >> detail

Achromatismus (z řec. a- „bez“ + chroma „barva“) doslova znamená „bezbarvost“. V optice je to schopnost nebo míra, s níž je optická soustava achromatická, tj. koriguje chromatickou aberaci tak, aby se paprsky alespoň dvou (u apochromátu tří) vlnových délek sbíhaly do téměř stejného ohniska a obraz neměl barevné lemy. Prakticky se dosahuje kombinací čoček z různých skel, cementovaných dubletů apod., a posuzuje se u objektivů, dalekohledů i mikroskopů, v lékařství označuje vzácnou úplnou či téměř úplnou poruchu barvocitu (achromatopsii), která může být vrozená i získaná, při níž nefungují čípky sítnice nebo jsou zasažena zraková centra, vnímání se redukuje na odstíny šedi a často se přidává světloplachost, nystagmus a snížená zraková ostrost, na rozdíl od běžnějšího daltonismu.. >> detail

Achromasie (z řec. a- bez a chróma barva) je odborné označení pro úplnou nebo téměř úplnou ztrátu vnímání barev. V oftalmologii a neurologii označuje stav, kdy člověk nerozlišuje barvy a vidí převážně odstíny šedi, často se současně sníženou zrakovou ostrostí, světloplachostí a nystagmem, diagnostika se opírá o testy barevného vidění a elektroretinografii. Nejčastěji je vrozená a souvisí s poruchou čípků sítnice, může však vzniknout i získaně po onemocnění sítnice nebo poškození zrakové kůry, neplést s daltonismem, který bývá jen částečný. V češtině se pro zrakový význam užívá i termín achromatopsie, v histologii a cytologii znamená nebarvitelnost buněk či tkáňových struktur při barvení preparátů, například achromasii chromatinu při degenerativních změnách, a hodnotí se vždy s ohledem na kvalitu laboratorní techniky.. >> detail