Nově přidaná cizí slova

Aerátor (z lat. aer, vzduch, česky provzdušňovač) je zařízení nebo nástroj určený k aeraci, tedy k přivádění a jemnému rozptylu vzduchu či kyslíku do kapaliny nebo půdy a k jejich promíchání. Uplatňuje se v čističkách odpadních vod, rybníkářství, akvaristice, průmyslových nádržích i v potravinářství, kde zvyšuje okysličení, omezuje zápach, podporuje biologické procesy a může napomáhat odplynění. Důležitými parametry bývají průtok vzduchu, velikost bublin, příkon, hlučnost a odolnost vůči zanášení. Konstrukčně může mít podobu mechanického míchadla s rotorem, dmychadla s difuzory, injektoru s Venturiho tryskou nebo perforovaného válce. V sanitární technice se jako aerátor označuje také vložka na výtoku vodovodní baterie, která přisává vzduch do proudu, tvaruje paprsek a často snižuje spotřebu vody. V běžné praxi se tomuto dílu často říká perlátor.. >> detail

AED [ej-í-dí] zkratka z angl. Automated External Defibrillator, česky automatizovaný externí defibrilátor. Přenosný zdravotnický přístroj pro první pomoc při náhlé zástavě oběhu. Po nalepení elektrod na hrudník sám analyzuje srdeční rytmus, vyhodnotí, zda je defibrilační výboj vhodný, a pomocí hlasových či obrazových pokynů vede zachránce krok za krokem, včetně upozornění na bezpečný odstup před výbojem a pokračování kardiopulmonální resuscitace (KPR). Je navržen tak, aby výboj nepovolil, pokud není indikovaný, a u mnoha modelů lze zvolit režim pro dospělého nebo dítě. Díky standardizovanému postupu umožňuje rychlé použití i laikům a bývá dostupný na veřejných místech v rámci programů veřejných defibrilátorů, též mezinárodní kód měny ISO 4217 pro dirham Spojených arabských emirátů, užívaný v bankovnictví, obchodě a směnných kurzech.. >> detail

Ádžňa (sanskrt ājñā, doslova příkaz nebo vědění) je v hinduistické a buddhistické tantrické tradici označení pro čelní energetické centrum, obvykle šestou čakru v rozšířeném systému sedmi čaker. Umísťuje se do oblasti mezi obočím a bývá spojována s představou třetího oka, tedy s vnitřním zrakem, intuicí, schopností rozlišovat a integrovat poznání. V ikonografii se popisuje jako lotos se dvěma lístky a v praxi jógy se s ní pracuje soustředěním pozornosti, meditací, vizualizacemi či mantrou Óm. V některých moderních výkladech se pojí s indigovou barvou a symbolikou světla, nejde však o anatomicky prokazatelný orgán. V češtině se setkáme také s přepisy ajna, ádžňá a se spojením ádžňa čakra.. >> detail

Adoptování (z lat. adoptare, přijmout za svého, od ad- k a optare volit) je dějové podstatné jméno od slovesa adoptovat. 1) V právu označuje proces vedoucí k osvojení dítěte, zpravidla po období přípravy a předadopční péče, který končí rozhodnutím soudu a zakládá mezi osvojitelem a dítětem trvalý vztah obdobný biologickému rodičovství, včetně rodičovské odpovědnosti, příbuzenských vazeb a vyživovací povinnosti, zatímco práva původních rodičů se ve stanoveném rozsahu ruší, přičemž české zákony dávají přednost označení osvojení, 2) V přeneseném smyslu znamená přijetí či převzetí něčeho za vlastní, například adoptování inovace, standardu, politického opatření nebo zvířete z útulku, často s důrazem na zavedení do praxe, přizpůsobení se a převzetí odpovědnosti za další péči či provoz.. >> detail

Psychologické označení pro nadměrnou a často úzkostnou posedlost ideálem dokonale svalnatého a „bezchybného“ těla, typicky u mužů. Člověk se vnímá jako málo vypracovaný i při objektivní svalnatosti, proto opakovaně kontroluje vzhled, porovnává se s ostatními, přehnaně posiluje, drží rigidní dietu a může nadužívat doplňky stravy či anabolické steroidy. Pojem se užívá v klinické i populární literatuře jako zastřešující popis jevů blízkých tělesné dysmorfické poruše, zejména její podobě zvané svalová dysmorfie neboli bigorexie. Název odkazuje na mytického Adonise a na společenské normy krásy, nejde však o samostatnou diagnózu. Důsledkem mohou být zranění, zdravotní komplikace, sociální stažení, poruchy nálady i zhoršení školy či práce. Pomáhá psychoterapie, úprava tréninkových návyků a práce se sebehodnocením i s tlakem médií a fitness kultury.. >> detail

Achlorhydrie (z řec. a- bez a chlorhydria, tedy kyselost žaludeční šťávy) je lékařský termín pro stav, kdy v žaludeční šťávě chybí měřitelná kyselina chlorovodíková a pH zůstává vysoké i po stimulaci sekrece. Na rozdíl od hypochlorhydrie nejde jen o snížení, ale o prakticky nulovou tvorbu kyseliny parietálními buňkami. Nejčastěji provází autoimunitní atrofickou gastritidu a perniciózní anémii, může vzniknout po resekci žaludku nebo u pokročilého chronického zánětu či nádoru. Důsledkem bývá dyspepsie, horší trávení bílkovin, snížené vstřebávání železa a vitaminu B12, vyšší náchylnost k infekcím a bakteriálnímu přerůstání. Diagnostika využívá měření intragastrického pH, endoskopii s biopsií a posouzení laboratorních deficitů. Léčba je zaměřena na vyvolávající příčinu a substituci chybějících živin.. >> detail

Zymogen (též proenzym) je neaktivní nebo jen slabě aktivní bílkovinný prekurzor enzymu, který se v buňce syntetizuje, skladuje nebo vylučuje v bezpečné formě a teprve po specifickém signálu se přemění na plně katalyticky účinný enzym. Aktivace zymogenu nejčastěji probíhá proteolytickým štěpením, kdy se odštěpí inhibiční propeptid a změní se konformace aktivního místa, takže se zpřístupní substrátu. Spuštění může zajišťovat jiná proteáza (kaskáda), změna pH, vazba iontů nebo autoproteolýza. Zymogeny chrání tkáně před předčasným štěpením bílkovin, typicky v trávicím traktu a v systému srážení krve, a umožňují prudké zesílení reakce po aktivaci. Příklady jsou pepsinogen, trypsinogen, chymotrypsinogen či protrombin. V medicíně se sleduje, zda se zymogeny neaktivují dříve, než mají, například ve slinivce.. >> detail

Zygotene (též zygotén) je fáze profáze I meiózy, která navazuje na leptotene a předchází pachytene. Charakteristická je počínající synapse, tedy vyhledávání a přikládání homologních chromozomů k sobě podél jejich délky, čímž se zakládají bivalenty. Chromozomy dále kondenzují a v mnoha organismech se jejich telomery shlukují na jaderném obalu do tzv. bouquetu, což párování usnadňuje. Mezi homologními chromozomy se sestavuje synaptonemální komplex, bílkovinná struktura připomínající zip, která stabilizuje párování a vytváří prostorové uspořádání nutné pro správnou rekombinaci. Probíhá zpracování záměrných dvouřetězcových zlomů DNA a připravují se místa pro crossing-over, jehož výsledky jsou zřetelné v pachytene. Poruchy zygotene mohou vést k chybné segregaci chromozomů a aneuploidiím. Termín je z řec. zygon „jho, spojení“ a tainia „pás, nit“ a užívá se v cytogenetice a reprodukční biologii.. >> detail

SNB [es-en-bé] je zkratka, která se v češtině obvykle čte po písmenech a v psaných textech se zpravidla neskloňuje. V československém kontextu označuje Sbor národní bezpečnosti, ozbrojený bezpečnostní sbor existující v letech 1945–1991, řízený ministerstvem vnitra. Po roce 1948 byl pevně začleněn do mocenského aparátu státu a jeho činnost je dnes studována hlavně v historických a archivních pramenech. Zahrnoval složky s odlišnými úkoly: Veřejnou bezpečnost jako uniformovanou policii pro veřejný pořádek, dopravu a kriminalitu a Státní bezpečnost jako zpravodajsko-bezpečnostní službu, která se podílela i na politických represích. Po listopadu 1989 proběhla depolitizace a reorganizace vedoucí k zániku SNB a vzniku moderních policejních a bezpečnostních institucí, v mezinárodních ekonomických textech se SNB užívá také pro Swiss National Bank (Schweizerische Nationalbank), centrální banku Švýcarska odpovědnou za měnovou politiku, emisi bankovek a stabilitu cen.. >> detail

Zygomorfie (dvoustranná, bilaterální souměrnost, též monosymetrie) je typ morfologické symetrie, při němž existuje jen jedna rovina, která dělí organismus nebo jeho část na dvě zrcadlově shodné poloviny. V botanice se termín vztahuje hlavně na květy: koruna či okvětí je diferencováno na „horní“ a „dolní“ stranu a květ lze rozdělit na dvě stejné části pouze v jedné rovině, často podél osy květní stopky (např. bobovité, hluchavkovité, orchideje). Zygomorfie omezuje přístup opylovačů a usměrňuje jejich kontakt s prašníky a bliznou, takže bývá evoluční adaptací i užitečným znakem v systematice rostlin. Často je spojena s nestejnou velikostí nebo srůstem okvětních lístků a se vznikem „pysku“ či ostruhy. Protikladem je aktinomorfie neboli radiální souměrnost s více rovinami. Z řec. zygon „jho“ a morphé „tvar“.. >> detail