Nově přidaná cizí slova

Achalázie je chronická porucha hybnosti jícnu, při níž dolní jícnový svěrač nedokáže při polknutí dostatečně povolit a současně chybí účinná peristaltika těla jícnu. Potrava a tekutiny proto v jícnu stagnují, což vyvolává dysfagii, návraty nestráveného sousta, tlak či bolest na hrudi, pálení žáhy neodpovídající refluxu a postupné hubnutí, někdy i záchvaty kašle z aspirace. Dlouhodobá retence obsahu může vést k megaezofagu, opakovaným aspiracím a mírnému zvýšení rizika karcinomu jícnu. Příčina bývá idiopatická s úbytkem nervových buněk v plexu, vzácně je sekundární například u Chagasovy choroby nebo nádorového postižení. Diagnóza se opírá o jícnovou manometrii, RTG pasáž s baryem a endoskopii k vyloučení překážky. Léčí se endoskopickou dilatací, myotomií (Heller, POEM), botulotoxinem či léky tlumícími tonus svěrače. Název pochází z řec. a- a chálasis, tedy „bez uvolnění“.. >> detail

Achajec (m.) je příslušník Achajů, starořeckého kmene a zároveň jednoho z tradičních kolektivních označení Řeků. Etnikum je spojováno zejména s mykénským obdobím a se severní částí Peloponésu, odkud pochází i název kraje Achaja. V Homérově Iliadě a Odysseii se výraz Achajci, vedle jmen Danaové a Argejové, užívá jako básnický ekvivalent slova „Řekové“ pro vojsko táhnoucí na Tróju a v tomto smyslu se s ním setkáme i v českých překladech antických textů. V užším historickém významu může Achajec znamenat obyvatele Achaje nebo člena Achajského spolku, federace měst v helénistické době. V dnešní češtině jde hlavně o termín z klasické filologie a dějin antiky, obvykle psaný s velkým A. Slovo se tvoří od řeckého Achaiós, Achaía a skloňuje se podle vzoru „muž“: bez Achajce, k Achajci, s Achajcem. Ženský protějšek je Achajka, přídavné jméno achajský.. >> detail

lat. práv. ustálené spojení doslova „od zemřelého bez závěti“, označující dědění ze zákona. Užívá se, když zůstavitel zemře bez platné závěti, když je závěť neplatná nebo zrušená, případně když nepostihuje celý majetek (částečná intestace), takže se o zbytku pozůstalosti rozhodne podle zákonných dědických tříd a jejich podílů. V právních textech může vyjadřovat i titul nabytí dědictví, tedy že dědic nabyl majetek na základě zákona, nikoli testamentu. Může se vztahovat i na osoby, které jsou k dědictví takto povolány (heredes ab intestato). Původ má v římském právu, kde se stavěl proti dědění ex testamento, a v této podobě se termín objevuje i v dnešní právní teorii, komparativním právu a někdy v notářské či soudní praxi. V češtině jde o nevýbavnou latinskou frázi, často psanou kurzívou.. >> detail

Latinské ustálené rčení doslova „z nejhlubšího nitra hrudi“ užívané ve významu „z hloubi srdce“, „zcela upřímně“, „z celé duše“. Vychází z klasické latiny (např. u Horatia) a je tvořeno předložkou ab s ablativem, přídavným jménem imus „nejvnitřnější, nejhlubší“ a podstatným jménem pectus „hruď, srdce, nitro“. Spojení zdůrazňuje, že projev, poděkování, přání či omluva pramení z opravdového vnitřního přesvědčení a citového pohnutí, nikoli jen z formální zdvořilosti. V češtině se užívá hlavně v knižních, humanistických a právnických textech, v předmluvách, korespondenci a slavnostních projevech, často jako učený citát ponechaný v latině. Často stojí jako příslovečné určení způsobu u sloves děkovat, prosit, přát či litovat. V mluvě je řidší a působí stylově zvýšeně. Píše se zpravidla kurzivou a zůstává nesklonné.. >> detail

A3V je zkratkové označení užívané v kancelářském tisku, polygrafii, DTP a technické dokumentaci pro formát papíru A3 orientovaný na výšku (portrait). Vychází z řady A podle normy ISO 216, kde má A3 rozměr 297 × 420 mm. Písmeno V se v české praxi vykládá jako „vertikálně“ nebo „na výšku“ a sděluje, že delší strana listu je vedena svisle. Značka se objevuje v názvech šablon, výkresových rámů, nastavení tiskových ovladačů i při exportu do PDF, když je třeba jednoznačně rozlišit A3V od A3 na šířku (často A3S nebo A3L). V mluvené komunikaci se čte „á tři vé“ a funguje jako přívlastkové určení, např. výkres A3V. Nejde o oficiální mezinárodní kód, ale o praktickou interní zkratku, kterou je vhodné v případě potřeby doplnit slovním upřesněním „portrait“, aby nedošlo k záměně orientace mezi různými programy.. >> detail

À la carte [a la kart] je francouzský gastronomický termín označující způsob stravování, kdy si host vybírá jednotlivé pokrmy z jídelního lístku a platí je po položkách, na rozdíl od pevně sestaveného menu či denní nabídky. Doslova znamená „podle karty“, kde carte je jídelní lístek. V restauracích bývá à la carte spojeno s širším výběrem, individuální úpravou objednávky a obsluhou u stolu, často i s vyšší cenou za porci. V češtině se užívá jako nesklonné přídavné jméno nebo příslovečné určení: à la carte menu, à la carte restaurace, oběd à la carte. Přeneseně se výraz používá pro jakýkoli systém „na míru“, kdy si zákazník sestaví výslednou nabídku z volitelných položek a neplatí jednotný balíček. V praxi se někdy píše i a la carte bez diakritiky a v sazbě může být zvýrazněno kurzívou.. >> detail

Abortus spontaneus (lat., dosl. spontánní potrat) je samovolné ukončení těhotenství před dosažením životaschopnosti plodu, v české praxi obvykle do 22+0 týdne nebo při hmotnosti plodu pod 500 g, bez úmyslného vyvolání. V dokumentaci se užívá jako diagnóza a odlišuje se od abortus arteficialis. Podle průběhu se popisuje například abortus imminens, incompletus, completus či missed abortion, opakované ztráty se označují jako abortus habitualis. Nejčastější příčinou jsou chromozomální vady embrya, dále infekce, anatomické anomálie dělohy, endokrinní poruchy, trombofilie nebo expozice toxickým látkám. Projevuje se krvácením a křečovitými bolestmi. Diagnóza se opírá o klinický obraz, ultrazvuk a dynamiku hCG. Postup může být vyčkávací, medikamentózní nebo chirurgický, často se zvažuje i anti-D profylaxe u RhD negativních žen.. >> detail

Latinský termín (abortus = potrat, incipiens = začínající) užívaný v gynekologii a porodnictví pro počínající spontánní potrat, tedy časné stadium samovolného ukončování těhotenství, obvykle v první polovině gravidity, kdy již probíhají děložní kontrakce a dochází k postupnému zkracování a otevírání děložního hrdla. Projevuje se nejčastěji vaginálním krvácením a bolestmi v podbřišku, někdy i vyklenováním nebo odtokem plodových obalů. Na rozdíl od abortus imminens, kde je cervix uzavřen, bývá u abortus incipiens šance na udržení gravidity malá a stav se hodnotí jako neodvratný potrat. Postup zahrnuje klinické vyšetření, ultrazvuk k posouzení vitality a množství tkáně v dutině děložní a podle nálezu vyčkávání nebo evakuaci, včetně podání anti-D u Rh negativních žen. V dokumentaci se obvykle uvádí jako latinské diagnostické označení a neoznačuje umělé přerušení těhotenství.. >> detail

abortus arteficialis (častěji psáno abortus artificialis) je latinský lékařský termín pro uměle vyvolaný potrat, tedy záměrné ukončení těhotenství vyvolané lidským zásahem. V češtině se užívá hlavně ve zdravotnické dokumentaci, v odborných článcích a v klasifikacích diagnóz, kde se vymezuje vůči spontánnímu potratu (abortus spontaneus). V běžném jazyce se zpravidla nahrazuje výrazy umělé přerušení těhotenství, indukovaný potrat nebo interrupce. Může označovat ukončení na žádost ženy v zákonné lhůtě i výkon ze zdravotních indikací, například při ohrožení života či zdraví těhotné nebo při závažných vývojových vadách plodu. Většina výkonů se provádí v prvním trimestru, pozdější ukončení těhotenství podléhá přísnějším indikacím a postupům. Provádí se farmakologicky (například mifepriston s misoprostolem) nebo chirurgicky, nejčastěji vakuovou aspirací, případně dilatací a evakuací.. >> detail

Abortivum (podst. jméno, stř., z lat. abortivus, potratový) je látka nebo jiný prostředek určený k vyvolání umělého potratu, tedy ukončení již vzniklého těhotenství před dosažením životaschopnosti plodu. V moderní medicíně se termín vztahuje hlavně na farmaka používaná k medikamentózní interrupci, která buď zablokují účinek progesteronu a naruší pokračování gravidity, nebo vyvolají kontrakce dělohy a vypuzení těhotenských tkání, typicky antiprogestiny a prostaglandiny. V širším, často historickém užití se může vztahovat i na rostlinné směsi či mechanické zásahy, jejichž účinnost byla nejistá a rizika vysoká. Abortivum se významově odlišuje od antikoncepce včetně nouzové, která těhotenství předchází. Užívání abortiv je právně a eticky regulované a vyžaduje odborný dohled. V publicistice se někdy mluví o abortivu i obrazně jako o zásahu, který předčasně ukončí vývoj určitého procesu.. >> detail