Nově přidaná cizí slova

Aborální (z lat. ab „od“ + os, oris „ústa“) je odborný anatomický a zoologický termín vyjadřující polohu nebo směr na těle organismu, který je situován na straně opačné vůči ústnímu otvoru, tedy „protiústně“, nebo se od úst vzdaluje. Uplatňuje se zejména u radiálně souměrných živočichů a u vývojových stadií, kde nelze spolehlivě určit hřbet a břicho. U žahavců označuje aborální konec obvykle pól s přisedacím terčem, u medúz vrchol zvonu, u ostnokožců je aborální povrch ten, který je obrácen od úst (např. horní strana hvězdice). Často se mluví o aborálním pólu blastuly či o aborální straně těla. V mnoha popisech se vymezuje také orálně-aborální osa, podle níž se orientují orgány a směry růstu. Protikladem je orální. Slovo se užívá převážně v biologii, medicíně jen zřídka.. >> detail

aboralis (lat.) je směrové přídavné jméno anatomické latiny (aboralis, -e) ve významu „od úst, směrem od orálního konce“ nebo „ležící na straně vzdálené od ústního otvoru“. Uplatňuje se v popisu orientace struktur a dějů podél trávicí trubice a tělní osy, tedy v ose ústa–anus, například pro šíření peristaltiky, posun potravy či určení, která část orgánu leží více distálně. V humánní fyziologii se s ním lze setkat i při popisu reflexů a vedení vzruchu v enterickém nervovém systému. V zoologii a embryologii označuje aborální pól a aborální povrch žahavců nebo zárodku, tedy oblast opačnou k ústům či k místu jejich založení. Je protikladem termínu oralis a často stojí v ustálených víceslovných názvech (polus aboralis, pars aboralis). V českých textech se setkáme i s překladem aborální nebo s dvojicí oradní–aboradní. Původ je z ab „od“ a os, oris „ústa“.. >> detail

Abnormita (z lat. abnormis, odchýlený od pravidla) je stav, vlastnost nebo jev, který se v určitém kontextu významně odchyluje od stanovené normy, obvyklého průběhu nebo statistického průměru. Pojem se užívá v medicíně a biologii pro strukturální či funkční odchylky organismu, například vývojovou vadu nebo patologický nález, v psychologii a psychiatrii pro neobvyklé projevy chování či prožívání a v technických oborech pro nepravidelnost v systému nebo procesu. Abnormita může být vrozená i získaná a její dopad se pohybuje od neškodné varianty až po příznak poruchy vyžadující zásah. Sama o sobě není hotová diagnóza ani jednoznačný hodnotící soud, protože záleží na tom, jak je norma vymezena, jakým postupem se odchylka měří a jaké jsou důsledky pro fungování člověka nebo systému. Významově se může překrývat se slovy anomálie, deviace, abnormalita či nenormálnost.. >> detail

Abionyma (sg. abionymum, z řec. a- ve významu ne, bios život a onoma jméno) jsou v onomastice vlastní jména označující neživé objekty, látky nebo děje. Zahrnují především názvy neživé přírody a kosmických těles, například toponyma, hydronyma, oronyma či astronyma, často i jména pohoří, ostrovů, řek, moří nebo meteorologických jevů. Mívají podobu jednoslovnou i víceslovnou a vznikají jak z domácích apelativ, tak přejímáním a adaptací cizích názvů. Slouží k jednoznačné identifikaci jednotlivin, proto se zkoumá jejich původ, motivace, pravopis, výslovnost i skloňování v běžných textech a na mapách. Protikladem jsou bionyma vztahující se k živým organismům. V češtině se termín užívá hlavně v množném čísle, jednotné číslo je spíše odborné. Hranice mezi abionymy a chrematonymy není jednotná: chrematonyma se často vyčleňují pro názvy lidských výtvorů a institucí.. >> detail

Přídavné jméno (z lat. aberrare, odchylovat se, bloudit) označující jev, stav nebo vlastnost, které se nápadně odchylují od běžné normy, očekávaného průběhu či statisticky typických hodnot. Užívá se zejména v medicíně, biologii a genetice pro patologické nebo atypické změny (aberantní vývoj, buněčné dělení, chromozomová přestavba), pro neobvyklé anatomické uložení (aberantní tepna, nerv) i pro odchylky signálů nebo markerů, v psychologii a sociologii pro vybočující chování, ve statistice pro odlehlá měření a v optice pro paprsky či zobrazení zatížené aberací. Výraz mívá převážně popisný odborný tón a hodnotí odchylku vzhledem k zvolenému referenčnímu standardu, někdy s implikací poruchy či chyby měření, nikoli nutně jako morálně zavrženíhodnou. V publicistice je méně častý a působí jako terminologická alternativa k slovům abnormální či anomální. Blízká slova: anomální, atypický, deviující.. >> detail

Abdominoplastika je chirurgický zákrok plastické chirurgie, při němž se odstraňuje přebytečná kůže a tuk z oblasti břicha a zároveň se může zpevnit a sešít povolená přední břišní stěna, zejména při diastáze přímých břišních svalů. Operace se provádí v celkové anestezii, řez bývá veden v podbřišku tak, aby se dal skrýt v prádle, a u většího rozsahu se upravuje i poloha pupku. Indikována je nejčastěji po výrazném zhubnutí, po těhotenství nebo při ochablosti kůže věkem, má rekonstrukční i estetický cíl zlepšit konturu trupu a odstranit kožní převisy. Někdy se kombinuje s liposukcí. Nejde o metodu hubnutí, vyžaduje stabilní hmotnost, nekouření a realistická očekávání. Rizika zahrnují krvácení, infekci, serom, trombózu, nekrózu okrajů rány, poruchy hojení, změny citlivosti a trvalou jizvu, po operaci se nosí kompresní prádlo a omezuje námaha několik týdnů.. >> detail

Aetilita je odborný termín pro věkové složení populace, tedy rozložení jedinců do věkových tříd nebo vývojových stadií v určitém okamžiku. V populační ekologii znamená souhrn všech věkových či vývojových stupňů v jedné populaci a popisuje se například podílem juvenilních, reprodukčních a postreprodukčních jedinců. U člověka odpovídá věkové struktuře obyvatelstva, často znázorňované věkovou pyramidou. Aetilita výrazně ovlivňuje, jak se bude populace vyvíjet, kolik lze čekat porodů a úmrtí i jaké budou nároky na školství, zdravotnictví a sociální služby. Setkat se lze i s variantním tvarem etilita.. >> detail

Zymologie je obor biochemie, mikrobiologie a potravinářské technologie zaměřený na procesy kvašení a na organismy, které je vyvolávají, zejména kvasinky a mléčné či octové bakterie. Popisuje přeměny cukrů a dalších substrátů na ethanol, oxid uhličitý, organické kyseliny a aromatické látky, vysvětluje roli enzymů a metabolických drah a zkoumá, jak lze fermentaci řídit teplotou, pH, okysličením, dávkováním živin nebo volbou kmene. V praxi zahrnuje práci s kvasnými kulturami, kontrolu jejich čistoty, sledování průběhu kvašení a prevenci vad, například infekcí či tvorby nežádoucích vyšších alkoholů. Uplatňuje se v pivovarnictví, vinařství, lihovarnictví, výrobě kvásku i v průmyslových bioprocesích. V češtině jde o odborný, řidčeji užívaný termín blízký fermentologii. Nezaměňovat s enzymologií, která zkoumá enzymy obecně. Název pochází z řec. zymē, kvas, a logos, nauka.. >> detail

Agonista (z řec. agón, zápas) je v biologii a medicíně činitel, který po navázání na receptor vyvolá jeho aktivaci a spustí signální děje vedoucí k účinku v buňce, tkáni nebo celém organismu. Obvykle jde o léčivo či endogenní mediátor, který se vyznačuje afinitou k receptoru a vlastní účinností, tedy schopností receptor zapnout. Agonisté mohou být selektivní pro určitý podtyp receptoru a jejich síla se popisuje mj. potencí a maximem účinku. Plný agonista vyvolá maximální možnou odpověď daného systému, částečný agonista dosahuje nižšího maxima a může s plným agonistou soutěžit. Protikladem je antagonista, jenž receptor obsadí bez aktivace. V terapii se agonisté využívají k napodobení či posílení přirozené signalizace, ale při předávkování mohou vyvolat toxickou nadstimulaci. Ve fyziologii se slovem agonista označuje také hlavní sval vykonávající pohyb proti antagonistu a spolupracující se synergisty.. >> detail

Agnatie (též agnace) je právně a antropologicky vymezené příbuzenství po mužské, otcovské linii. V klasickém římském právu označovala okruh osob pod společnou otcovskou mocí (patria potestas) nebo těch, které by pod ní byly, kdyby žil společný mužský předek. Zahrnovala i vztahy vzniklé adopcí, takže nebyla totožná s čistě biologickým původem, ale s příslušností k otcově rodině a rodu nesoucímu jméno. V dědickém a rodinném právu podle agnatie často určovalo pořadí dědiců a práva členů rodu. Od pozdní antiky ji postupně vytlačovala kognatie, sledující příbuzenství „podle krve“ i přes ženskou linii. Dnes se termín užívá hlavně v historii, genealogii a při popisu patrilineárních společností, často v sousloví agnatické příbuzenství. Souvisí s pojmem agnát, tedy příbuzný po otci. Původ je v lat. agnatio.. >> detail