Nově přidaná cizí slova

Aerogén (z řec. aér, vzduch, a přípony -gén ve významu vytvářející) je v chemii a technologii materiálů plynotvorný prostředek neboli nadouvadlo. Po přidání do směsi a spuštění reakce nebo po zahřátí uvolňuje plyn (např. CO₂, N₂ či H₂), který v tuhnoucí nebo tavené hmotě vytvoří jemné póry a sníží tak objemovou hmotnost výrobku. Aerogénem může být chemická látka rozkládající se za vzniku plynu (např. hydrogenuhličitany, azosloučeniny) i fyzikální nadouvadlo na bázi těkavých kapalin. Užívá se při výrobě pórobetonu, lehčených malt, pěnového skla, plastových a pryžových pěn. Volba aerogénu, jeho kompatibilita se směsí, teplota rozkladu a dávkování ovlivňují velikost buněk, pevnost, nasákavost i zdravotní a ekologická rizika rozkladných produktů. V méně častém užití označuje také zařízení, které generuje aerosol pro inhalaci nebo laboratorní měření.. >> detail

Aerofor (též aerophor) je odborné, dnes spíše historické označení dýchacího přístroje, který uživateli dodává dýchatelný vzduch z tlakové láhve, případně z externího zdroje vedeného hadicí. Jde o izolační ochranný prostředek, protože umožňuje dýchání nezávisle na okolní atmosféře, na rozdíl od filtračních respirátorů. Uplatňuje se při potápění, v hasičské a záchranářské praxi i při práci v prostředí s kouřem, nedostatkem kyslíku nebo s toxickými plyny. Součástmi bývají tlaková nádoba, redukční ventil, dýchací automat, manometr a celoobličejová maska, někdy také výstražný signalizátor zbytkového tlaku a nosný postroj. V moderní terminologii se užívá spíše výraz autonomní dýchací přístroj (SCBA). Nejde o aerátor, který provzdušňuje kapaliny. Slovo je složeno z řec. aér vzduch a lat. ferre nést, tedy nosič vzduchu.. >> detail

Aegir (též Ægir, vysl. přibližně „éjir“) je vlastní jméno ze severské mytologie. Označuje mořského obra z rodu jötnar, který personifikuje oceán a v básnických kenningech může znamenat i samo moře nebo jeho děsivou sílu. V eddických písních, zejména v Lokasenna, vystupuje jako hostitel bohů, pro něž ve své síni pořádá pitky a s pomocí Thóra získá obří kotel na vaření piva. Je manželem Rán, jež loví utopence do sítě, a otcem devíti dcer ztělesňujících různé vlny. Ve skaldské poezii se obrat „Aegirův oheň“ užívá jako označení zlata, které se třpytí jako světlo na hladině. Jméno souvisí se staroseverským výrazem pro moře a bázeň a dnes slouží jako kulturní odkaz v literatuře, hudbě či hrách. V astronomii se jménem Aegir označuje také nepravidelný měsíc Saturnu (S/2004 S 10).. >> detail

Aedelost (ž.) je knižní a historizující výraz pro ušlechtilost, noblesu a vznešenost, ať už chápanou jako společenský status (urozenost, příslušnost ke šlechtě) nebo jako morální kvalitu (velkorysost, čestnost, jemnost jednání). Užívá se také přeneseně pro vytříbenou, „ušlechtilou“ podobu stylu či uměleckého díla, např. aedelost tónu, aedelost formy. Původ má v němčině, v adjektivu edel (starší psáno ædel, aedel) = ušlechtilý, a je etymologicky blízká podstatnému jménu Adel = šlechta. Pravopis s ae je v češtině historický způsob zápisu hlásky z grafému æ a vyskytuje se hlavně v tiscích 18.–19. století. V současné češtině se slovo objevuje řídce, většinou v citacích nebo záměrné archaizaci. V běžném vyjadřování se zpravidla nahrazuje slovy ušlechtilost, vznešenost nebo šlechtictví.. >> detail

Latinský výraz doslova znamenající „obhájce či ochránce církve“ (advocatus = obhájce, právní zástupce, ecclesia = církev). Ve středověké latině označuje především světského ochránce a reprezentanta církevní instituce, nejčastěji biskupství nebo kláštera, který měl zajišťovat obranu a vymáhání práv, spravovat některé světské záležitosti a zastupovat církev před panovníkem a světskými soudy, protože duchovní neměli vykonávat vojenské a některé soudní úkony. Úřad mohl být placený nebo spojený s držením statků a někdy se dědil, což vedlo i ke konfliktům a zneužívání. V češtině se termín užívá hlavně v historické a kanonistické literatuře, překládá se také jako církevní vogt či patron. V přeneseném významu může označovat i veřejného obhájce církevních postojů.. >> detail

Latinský výraz dosl. „ďáblův advokát“. Původně označení pro úředníka v římskokatolickém procesu blahořečení a svatořečení (promotor fidei), který měl povinnost systematicky vyhledávat námitky proti kandidátovi na svatého, zpochybňovat svědectví, prověřovat zázraky a upozorňovat na rozpory v podkladech. Smyslem nebylo „bránit zlo“, ale zvýšit přísnost řízení a zabránit unáhlenému rozhodnutí. V současné češtině se tak nazývá člověk, jenž v diskusi záměrně zastává kritickou či menšinovou pozici, klade nepříjemné otázky a testuje odolnost argumentů, často i tehdy, když s nimi osobně nesouhlasí. Užívá se v právu, politice, vědě i managementu jako metoda kritického myšlení a prevence skupinové shody. Výraz se často objevuje ve spojení „hrát roli advocatus diaboli“ a zdůrazňuje, že kritika má být věcná a konstruktivní. Český ekvivalent: ďáblův advokát.. >> detail

Adverzativní (z lat. adversativus, obrácený proti) je odborné přídavné jméno užívané hlavně v lingvistice, logice a stylistice pro vztahy a jazykové prostředky, které vyjadřují protiklad, korekci nebo omezení vzhledem k předchozímu tvrzení. V syntaxe označuje odporovací poměr mezi větami či větnými členy, typicky v koordinaci, kdy druhá část přináší kontrastní informaci, doplnění nebo opravuje očekávání vyvolané první částí. Mluví se proto o adverzativních spojkách, částicích a dalších markerech jako ale, avšak, nicméně, jenže, zato, naopak. Adverzativní význam se uplatňuje i v argumentaci, když autor vyvažuje klady a zápory. Od koncesivního se liší tím, že nemusí naznačovat překonanou překážku, spíše staví dvě skutečnosti do opozice. V češtině se občas setkáme i s psaním adversativní, význam je však totožný. České ekvivalenty jsou odporovací, protikladový.. >> detail

Adultium (z lat. adultus „dospělý“) je odborné označení pro období dospělosti v ontogenezi člověka. Vyjadřuje etapu života po adolescenci, kdy je jedinec tělesně zralý a zpravidla také právně i ekonomicky samostatný, a před obdobím stárnutí označovaným jako senium. Termín se užívá hlavně v psychologii, pedagogice, medicíně a demografii při popisu typických vývojových úkolů a změn v rolích, například volba povolání, partnerské soužití, rodičovství, stabilizace identity, péče o zdraví a později bilancování životních cílů. V odborné periodizaci se adultium někdy dělí na rané, střední a pozdní a orientačně se klade zhruba mezi 20 a 65 let, hranice jsou však proměnlivé. V běžné češtině se častěji užívá výraz dospělost, nejde o označení obsahu „pro dospělé“. V češtině se skloňuje jako neutrum na -ium podle vzoru stadium.. >> detail

Adnátní (odborně, biologie) je přídavné jméno pro orgán nebo útvar, který je k jinému orgánu přirostlý či srostlý tak, že mezi nimi vzniká trvalé morfologické spojení souvislou styčnou plochou, často po celé nebo velké části délky. Užívá se hlavně v botanice a mykologii při popisu květů, listových útvarů a plodnic: adnátní prašníky jsou přirostlé k okvětí nebo k nitce, adnátní palisty či listeny srůstají se stonkem, adnátní lupeny houby široce nasedají na třeň. V mykologických určovacích klíčích jde o jeden z typů připojení lupenů vedle volných či sbíhavých. V anatomii se může vztahovat k tkáním pevně připojeným k podkladu. Nejde tedy o pouhý kontakt, ale o srůst, opakem jsou části volné či oddělené. Původ slova je z lat. adnatus, z ad- k, při a natus zrozený.. >> detail

Adjuvantní terapie (z lat. adjuvare, pomáhat) je doplňková léčba navazující na hlavní, zpravidla kurativní zásah, typicky po chirurgickém odstranění nádoru. Jejím cílem je eradikovat zbytkové, klinicky neprokazatelné buňky onemocnění a snížit pravděpodobnost recidivy nebo metastáz, případně prodloužit dobu do progrese a celkové přežití. V onkologii může mít podobu chemoterapie, radioterapie, hormonální, cílené či imunoterapie a volí se podle stadia, histologického typu, molekulárních markerů a celkového stavu pacienta. Často se zahajuje až po zhojení a obnově kondice, aby byla léčba bezpečně tolerována. Přínos se vždy zvažuje proti riziku nežádoucích účinků a dopadu na kvalitu života. Na rozdíl od neoadjuvantní terapie, která předchází primárnímu výkonu a často zmenšuje nádor, adjuvantní terapie následuje po něm a doplňuje jej.. >> detail