Řecký filozof a lékař, označovaný jako otec lékařství. Učil o čtyřech základních tělesných tekutinách (sanquis, cholé, melancholé, flegma), z nichž později vyšla typologie temperamentů (sangvinik, cholerik, melancholik, flegmatik). Duševní onemocnění chápal jako důsledek nerovnováhy těchto tělesných šťáv v mozku. Popisoval a rozlišoval stavy jako paranoia, melancholie, hysterie, mánie, frenitis (akutní duševní porucha se zmateností) a parafrenitis (pomalu se rozvíjející duševní porucha). K léčebným postupům řadil venepunkci, dávidla, projímadla a podporu pocení. Zastával názor: „Koho nevyléčí léky, toho vyléčí příroda.“. >> detail
tendence vidět a popisovat situace, věci i lidi zkresleně a nerealisticky, přehnaně optimisticky a přikrášleně, jako by byly idylické, bez konfliktů a dokonale harmonické. >> detail
Méně přísná podmínka než prerekvizita (viz): některé předměty či kurzy je nutné mít zapsané nejpozději současně s nově zapisovaným předmětem nebo kurzem.. >> detail
malý štípaný kamenný nástroj typický především pro mezolit, objevuje se však už v mladém paleolitu a v upravené podobě se používal i v neolitu. Většinou nesloužil samostatně, ale jako vložka se zasazoval do rukojetí a násad z parohu, kosti nebo dřeva.. >> detail