Vůle je samostatná psychická funkce, která uspořádává a řídí lidské jednání. Umožňuje vědomě zvolit směr, zmobilizovat síly a vytrvat při dosahování záměru i přes vnější překážky, únavu nebo vnitřní pokušení. Pozorujeme ji v chování, v praktickém životě, v pracovních návycích i ve schopnosti dotahovat úkoly do konce. Jádrem je seberegulace, tedy sebeovládání, kontrola impulzů, řízení pozornosti a schopnost odložit okamžité uspokojení ve prospěch dlouhodobějších cílů. Nelze ji jednoduše převést jen na emoce nebo na rozum, často naopak stojí proti spontánním pudovým a afektivním tendencím, přesto s motivací a emocemi úzce spolupracuje, protože bez nich by chyběla energie k činu. Silná vůle se projevuje relativní autonomií vůči momentálním citovým stavům a stabilním, intenzivním chtěním, které podporuje pocit identity, sebedůvěru i převzetí odpovědnosti za vlastní volby. Může mít podobu aktivního prosazení určité činnosti, ale také inhibice, tedy záměrného zastavení či potlačení nevhodné reakce. Rozvíjí se především dlouhodobým tréninkem v náročnějších situacích, typicky v práci a při systematickém nácviku, a souvisí s výkonnými funkcemi mozku, zejména s oblastmi prefrontální kůry. V běžném průběhu volního aktu se obvykle nejprve objeví pohnutka, poté člověk zvažuje možnosti a nakonec přechází k realizaci záměru.. >> detail
lat. od serpere ve smyslu plazit se, užívá se pro popis tvaru nebo šíření, které se stáčí do oblouků a postupuje klikatě. V medicíně tím často charakterizujeme například kožní projevy s „putujícím“ okrajem, který se pozvolna posouvá dál.. >> detail
Označení pro školy, které záměrně a dlouhodobě vytvářejí podmínky pro lepší zdraví žáků i zaměstnanců, podporují zdravé návyky a bezpečné prostředí a často spolupracují také s rodinami a místní komunitou.. >> detail
Přídavné jméno odvozené z řec. neuron (nerv) a lat. viscera (útroby). V anatomii a medicíně se užívá pro jevy či struktury vztahující se k nervovému zásobení a regulaci vnitřních orgánů, typicky k viscerálním, často autonomním nervům.. >> detail
V medicínské latině přídavné jméno odvozené od serum, které popisuje serózní charakter, tedy něco spojeného se sérem nebo připomínající čirou, vodnatou serózní tekutinu, například výpotek či sekret obsahující složky séra.. >> detail
Z lat. medicare, tedy léčit. Označuje něco, co náleží k lékařství nebo je určeno k léčbě, případně má léčivý či podpůrně terapeutický účinek, například u léčiv a některých rostlin.. >> detail
V porodnictví jde o označení pro ženu, která právě prožívá své vůbec první těhotenství, tedy v minulosti ještě těhotná nebyla. Tento údaj se uvádí v lékařské dokumentaci a pomáhá odlišit ji od žen s opakovanými graviditami.. >> detail
Lékařský pojem pro chorobné nadměrné hromadění železa nebo jeho sloučenin v tkáních, často ve formě pigmentu hemosiderinu. Vzniká například při dlouhodobém přetížení organismu železem nebo po opakovaných drobných krváceních do tkání. Do tohoto okruhu se řadí i plicní forma u lidí, kteří delší dobu vdechují prach s vysokým obsahem železa, typicky v některých provozech s kovovým prachem, a jde o jednu z pneumokonióz. Termín Siderosis bulbi označuje poškození oka po vniknutí železné částečky do nitra očního bulbu, kdy se železo postupně uvolňuje, šíří se v oku a může narušovat jeho struktury i funkci zraku.. >> detail
V medicíně a histologii jde o označení pro abnormálně zvýšený obsah vody v tkáni, tedy její nadměrné zavodnění, které se často projeví prosáknutím a otokem.. >> detail
Lékařské označení pro krvácení, případně krvavý výtok, který vychází z prsní bradavky a může pocházet z mlékovodů. Etymologicky se vykládá z řec. thele a z prvku rhagia od rhegnynai ve významu výronu. V klinické praxi jde o příznak, který se může objevit při poranění, zánětu i u některých změn v tkáni prsu a zpravidla vyžaduje vyšetření.. >> detail