Slovník cizích slov .net

Nově přidaná cizí slova

angioneuropathia

Souhrnné označení pro funkční poruchy cév, které souvisejí s narušenou nervovou regulací cévního tonusu. V důsledku této vazomotorické dysregulace se průsvit cév mění nepřiměřeně běžným podnětům, což může vyvolávat přechodné výkyvy prokrvení, někdy i změny barvy nebo teploty kůže. Pojmenování je odvozeno z řeckých kořenů vztahujících se k cévám a nervům.. >> detail

gray-box testing

Gray-box testing (též grey-box testing, z angl. gray/grey box – šedá skříňka, česky testování šedé skříňky) je způsob testování softwaru, při němž tester zná pouze část vnitřní struktury, architektury nebo implementace systému. Spojuje prvky black-box testingu, který posuzuje chování podle vstupů a výstupů, a white-box testingu, který vychází ze znalosti zdrojového kódu a vnitřní logiky. Tester může mít k dispozici například technickou dokumentaci, databázové schéma, popis rozhraní API nebo omezený přístup ke kódu. Tyto informace využívá k navrhování cílených testovacích scénářů, zatímco správnost systému často ověřuje z uživatelského nebo vnějšího pohledu. Přístup se uplatňuje při integračním, systémovém a bezpečnostním testování, například při prověřování přenosu dat, přístupových oprávnění či vazeb mezi službami. Umožňuje zaměřit testy na riziková místa, která by bez znalosti vnitřního fungování mohla zůstat nepovšimnuta. Rozsah interních informací není pevně stanoven a sám o sobě nezaručuje úplné pokrytí ani odhalení všech chyb.. >> detail

white-box testing

White-box testing (z angl. white box – bílá skříňka, též testování bílé skříňky nebo strukturální testování) je způsob testování softwaru založený na znalosti jeho vnitřní struktury, zdrojového kódu a řídicí logiky. Testovací případy se navrhují tak, aby prověřily konkrétní příkazy, podmínky, větvení, cykly a cesty vykonávání programu. Používá se například testování pokrytí příkazů (statement coverage), větví či rozhodnutí (branch/decision coverage) nebo podmínek, míra pokrytí vyjadřuje, které části kódu byly při testech skutečně vykonány. Přístup se uplatňuje především při jednotkovém a integračním testování, ale může sloužit i na vyšších úrovních. Umožňuje odhalit skryté chyby v logice, nepokryté části kódu nebo nedostatečně otestované větve. Na rozdíl od black-box testingu, který posuzuje chování systému podle vstupů a výstupů, vychází white-box testing z implementace, gray-box testing kombinuje omezenou znalost vnitřního uspořádání s vnějším pohledem. Ani vysoké pokrytí kódu samo o sobě nezaručuje správnost programu.. >> detail

black-box testing

Black-box testing (z angl. black box – černá skříňka, též testování černé skříňky) je způsob testování softwaru, při němž se ověřuje chování programu podle jeho požadavků a očekávaných výstupů bez zkoumání vnitřní struktury nebo zdrojového kódu. Tester zadává vstupní údaje, vyvolává různé operace a sleduje, zda systém reaguje správně, včetně chybných vstupů a neobvyklých situací. Testovací případy se navrhují na základě specifikace, pravidel a uživatelských potřeb. Mezi používané techniky patří rozdělení vstupů do tříd ekvivalence, analýza hraničních hodnot, rozhodovací tabulky a testování přechodů mezi stavy. Přístup se uplatňuje při funkčním i nefunkčním testování a na různých úrovních, například při integračním, systémovém či akceptačním testování. Opakem je white-box testing (testování bílé skříňky), které vychází ze znalosti vnitřního fungování programu, přístup gray-box testing kombinuje prvky obou. Výhodou je nezávislost testů na konkrétní implementaci, omezením obtížnější odhalování chyb ukrytých ve vnitřní logice.. >> detail

retesting

Retesting (též re-testing, z angl. re-test – znovu otestovat, česky přetestování nebo potvrzovací testování) je druh testování softwaru, jehož cílem je ověřit, že konkrétní dříve zjištěná chyba byla úspěšně opravena a původní selhání se již neopakuje. Po úpravě programu tester znovu provede test, který chybu odhalil, zpravidla se stejnými vstupními údaji a za srovnatelných podmínek, a porovná skutečný výsledek s očekávaným. Podle povahy opravy může doplnit další testovací případy, aby ověřil její správnost i v souvisejících situacích. Pokud test opět selže, chyba se vrací k dalšímu řešení, při úspěchu lze její opravu potvrdit. Retesting se liší od regresního testování, které kontroluje, zda změna nepoškodila jiné, dříve fungující části aplikace. Oba postupy se proto často používají společně. Přetestování může být ruční i automatizované a provádět se na různých úrovních, od jednotlivých funkcí po celé systémy. Není totožné s laděním (debuggingem), při němž se příčina chyby vyhledává a odstraňuje.. >> detail

regresní testování

Regresní testování (z angl. regression testing) je typ testování softwaru, který ověřuje, zda změny programu nezpůsobily nové chyby nebo neodhalily dříve skryté vady v částech, které před úpravou fungovaly správně. Provádí se po opravách chyb, přidání funkcí, změnách konfigurace, aktualizacích knihoven nebo úpravách provozního prostředí. Opakovaně se při něm spouštějí vybrané testovací scénáře a jejich výsledky se porovnávají s očekávaným chováním. Na rozdíl od potvrzovacího testování (retestingu), které ověřuje odstranění konkrétní chyby, se regresní testování zaměřuje na nežádoucí vedlejší účinky změn v dalších částech systému. Může zahrnovat funkční i nefunkční testy na úrovni jednotlivých komponent, jejich propojení i celé aplikace. Často se automatizuje a začleňuje do průběžné integrace (CI), aby bylo možné testy spouštět po každé úpravě kódu. Rozsah testů se stanovuje podle rizikovosti změny a důležitosti dotčených funkcí. Úspěšné absolvování testů snižuje riziko chyb, nezaručuje však úplnou bezchybnost programu.. >> detail

systémové testování

Systémové testování (z angl. system testing) je úroveň testování softwaru, při níž se ověřuje funkčnost a další vlastnosti úplného, integrovaného systému jako celku a jejich soulad se stanovenými požadavky. Posuzuje se chování aplikace v podmínkách blízkých skutečnému provozu, včetně součinnosti jednotlivých částí, uživatelských rozhraní, databází a případných externích služeb. Testovací scénáře mohou zahrnovat celé pracovní postupy od zadání vstupů až po výsledný výstup, zpracování chyb a nestandardních situací. Vedle funkčního testování se ověřují i nefunkční vlastnosti, například výkon, bezpečnost, spolehlivost, použitelnost a zotavení po výpadku. Systémové testování zpravidla následuje po integračním testování a předchází akceptačnímu testování, v němž se posuzuje přijetí řešení zákazníkem či uživateli. Často využívá přístup black-box testing (testování černé skříňky), zaměřený na vnější chování bez nutnosti znalosti zdrojového kódu. Provádí se ručně i automatizovaně, má odhalit chyby, které se při testování jednotlivých komponent nemusely projevit.. >> detail

akceptační testování

Akceptační testování (z angl. acceptance testing, též přejímací testování) je úroveň testování softwaru, při níž se ověřuje, zda aplikace nebo systém splňuje požadavky a podmínky stanovené pro jeho převzetí a skutečné používání. Cílem je umožnit zákazníkovi, uživatelům nebo jiné oprávněné osobě rozhodnout, zda lze výsledné řešení přijmout. Testy vycházejí z akceptačních kritérií a obvykle prověřují reálné pracovní postupy, očekávané výsledky a vhodnost systému pro zamýšlený účel. Často probíhají před předáním či uvedením do provozu, mohou však být zařazeny i do dřívějších fází vývoje. Uživatelské akceptační testování (UAT) provádějí budoucí uživatelé. Smluvní akceptační testování ověřuje splnění požadavků smlouvy, regulatorní soulad s předpisy a provozní připravenost systému k nasazení a správě. Na rozdíl od systémového testování, zaměřeného na chování celku podle specifikace, klade akceptační testování důraz na potřeby příjemce a podmínky převzetí. Vedle funkčních vlastností může posuzovat také použitelnost, výkon či bezpečnost. Výsledkem může být schválení, odmítnutí nebo požadavek na odstranění nedostatků.. >> detail

integrační testování

Integrační testování (z angl. integration testing) je úroveň testování softwaru zaměřená na ověření, že jednotlivé části programu, služby nebo samostatné systémy po propojení správně spolupracují. Na rozdíl od jednotkového testování, které kontroluje jednotlivé funkce či moduly odděleně, prověřuje jejich vzájemnou komunikaci, předávání dat, rozhraní API, přístup k databázi a reakce na chyby navazujících služeb. Odhaluje například nekompatibilní datové formáty, chybné předávání parametrů, problémy s oprávněními nebo nesprávné pořadí operací. Provádí se zpravidla po otestování jednotlivých komponent a před komplexním systémovým testováním. Může probíhat postupným propojováním částí, například metodou shora dolů či zdola nahoru, nebo testováním všech částí spojených najednou. Nedostupné závislosti lze dočasně nahradit simulacemi, které však nemusejí odhalit všechny problémy skutečného propojení. Testy bývají automatizované a často se spouštějí v rámci průběžné integrace (CI). Integrační testy mohou zároveň sloužit jako regresní testy při dalších změnách programu.. >> detail

asterixis

Neurologický příznak charakterizovaný neschopností plynule udržet nastavenou polohu rukou, kdy se objevují krátké výpadky svalového napětí a nepravidelné pohyby připomínající mávání. V podstatě jde o negativní myoklonus, který se často vyskytuje u metabolických encefalopatií, typicky při jaterním selhání.. >> detail

|< Na začátek   < Předchozí   294  295  296  297  298  Další >

Nová slova: synchronisace, zélotismus, typhlostomia, levitas, facialis, Mors cardialis subita., demyelinatio . . . . . . > další nová slova

© 2006-2026 Slovník cizích slov.net

Jakékoliv nedovolené kopírování slovníku je trestné a bude postihováno dle autorského zákona a legislativy EU..