Apoptóza je řízený, „programovaný“ způsob zániku buňky, při němž se buňka postupně rozpadne na drobná tělíska ohraničená membránou a tato tělíska jsou následně pohlcena fagocyty. Na rozdíl od jiných forem buněčné smrti obvykle nevede k výraznému zánětu a významně se uplatňuje při vývoji i udržování rovnováhy tkání.. >> detail
Člen starověkého kočovného svazu kmenů z eurasijských stepí, zejména ze střední Asie a z oblastí při Černém moři, obvykle řazeného k íránsky mluvícím populacím. V pozdějších dějinách se toto označení spojuje hlavně s Alany a s jejich potomky na severním Kavkaze, často dávánými do souvislosti s dnešními Osetinci v oblasti Severní Osetie-Alanie. Část těchto skupin se v době stěhování národů rozptýlila i do dalších částí Evropy.. >> detail
Byt malých rozměrů, v němž je hlavní obytná část soustředěna do jednoho společného prostoru a oddělené bývá už jen základní zázemí, například koupelna či jednoduchý kuchyňský kout, často využívaný jako startovací bydlení.. >> detail
Termín odvozený z ř. aer-aeros, vzduch, a ř. pathos, nemoc. V medicíně jde o dekompresní, kesonový stav, kdy po náhlém poklesu okolního tlaku vznikají v krvi a tkáních plynové bubliny, které mohou vyvolat embolizaci a další poruchy prokrvení. Nejčastěji se popisuje u lidí pracujících v prostředí se zvýšeným tlakem, například v kesonech nebo při potápění, pokud dojde k příliš rychlé dekompresi. Léčba obvykle využívá přetlakovou terapii a následný řízený, pozvolný návrat k běžnému tlaku.. >> detail
V medicíně označení pro poruchu hybnosti hrtanu, při níž jsou jeho svaly částečně nebo úplně vyřazené z činnosti v důsledku ochrnutí, často při postižení nervového zásobení, a stav se může projevit změnou hlasu i dýchacími obtížemi.. >> detail
Pojmenování vytvořené z řeckých základů označujících včelu a strach, česky melisofobie. Jde o úzkostnou poruchu typu specifické fobie, při níž člověk prožívá neadekvátní až panický strach ze včel a často také z vos, což může vést k vyhýbavému chování.. >> detail
Směr na pomezí zoologie a studia lidových vyprávění, který se zabývá údajnými živočišnými druhy, pro něž zatím nejsou k dispozici spolehlivé, nezávisle ověřené důkazy, ale jejich existenci naznačují lidská svědectví, místní tradice nebo starší písemné prameny. Často vychází z terénních pátrání a sběru výpovědí, přičemž část vědecké obce jej kvůli nedostatku reprodukovatelných podkladů označuje za pseudovědu.. >> detail