Lékařský termín pro zástavu srdeční činnosti, tedy stav, kdy srdce přestává účinně pracovat a neudržuje oběh. V praxi se slovo používá také pro řízené, dočasné uvedení srdce do klidu při kardiochirurgii, aby bylo možné bezpečně provést výkon a současně chránit myokard, například podáním kardioplegického roztoku. Název vychází z řečtiny, kde kardia znamená srdce.