Validita poznávací metody vyjadřuje, nakolik daný postup skutečně zachycuje vlastnost nebo jev, který má zjišťovat. Jde tedy o míru, s jakou výsledek odpovídá zamýšlenému konstruktu a není zkreslený systematickými vlivy ani náhodnými odchylkami. S validitou proto obvykle souvisí i objektivita a spolehlivost měření, přesto je rozhodující, zda metoda míří na správný cíl, protože i velmi standardizovaný postup může být málo užitečný, když v podstatě měří něco jiného. Podklady pro validitu se většinou získávají empiricky, například porovnáním výsledků s nezávislým kritériem považovaným za věrohodné nebo se zavedeným nástrojem, často ve formě zjišťování souvislosti mezi oběma výsledky. Někdy nás zajímá shoda s aktuálním stavem, jindy schopnost výstupu z metody předvídat budoucí chování či výkon s časovým odstupem. Důležitým hlediskem je také relevantnost a adekvátnost metody, tedy jak reprezentativně pokrývá znak, který má postihnout. Současně platí, že validita není neměnná vlastnost samotného testu, ale vztahuje se ke konkrétnímu účelu použití, populaci a způsobu interpretace výsledků, takže se může lišit podle situace. Nástroje, které vykazují nízkou validitu a zároveň nízkou spolehlivost, bývají v praktických oborech málo použitelné.. >> detail
Člověk, který vede hudební uskupení a je jeho nejvýraznější postavou na pódiu, často zajišťuje kontakt s publikem a vystupuje jako hlavní mluvčí skupiny.;Přeneseně osoba, která stojí v čele libovolného týmu či kolektivu a funguje jako jeho veřejná tvář, reprezentuje ho navenek a udává směr.. >> detail
Způsob výchovné a vzdělávací péče, při němž dítěti dlouhodobě chybí potřebná opora a podněty, takže psychicky strádá. Nejčastěji jde o nedostatek citového zázemí a bezpečného vztahu, ale může se projevit i omezenou stimulací pro rozvoj myšlení, vnímání či pohybových dovedností, což se pak odráží ve vývoji a školním fungování.. >> detail
v běžném i právním užití označuje osobu, věc nebo okolnost, která vzbuzuje podezření a u níž se předpokládá možná souvislost s nejasným či protiprávním jednáním, i když to ještě není prokázáno;v medicíně se tím míní pravděpodobný, dosud nepotvrzený případ nebo nález, který vyžaduje ověření dalším vyšetřením. >> detail
V lékařské terminologii se tím popisují struktury nebo procesy, které souvisejí současně s mozkem i míchou, tedy s oblastmi centrální nervové soustavy. Etymologicky jde o spojení řec. enkefalos (mozek) a lat. spina (páteř).. >> detail
is, f. kokcidióza, parazitární infekce způsobená kokcidiemi, tedy prvoky, která typicky postihuje střevo a projevuje se trávicími potížemi, často se s ní setkáváme ve veterinární praxi u drůbeže a dalších zvířat.. >> detail
Z latinského deficere, tedy „postrádat“ nebo „ubývat“. Vyjadřuje situaci, kdy je něčeho nedostatek nebo něco chybí oproti očekávanému stavu.;V odborném, zejména medicínském a technickém jazyce označuje poškozenou či nevyhovující část nebo funkci, tedy odchylku od normálu, která se může objevit v průběhu života, případně být přítomná už od narození.. >> detail
Složený anatomický přídomek odvozený z lat. os ilium a femur. Používá se pro popis struktur, které souvisejí s kyčelní kostí a s oblastí stehna, typicky v okolí kyčelního kloubu, kde se takto označují například některé vazy nebo jiné vazivové útvary.. >> detail
Přídavné jméno odvozené od řec. amforeus, vztahuje se k tvaru amfory nebo obecně k něčemu, co je uvnitř prázdné či vyhloubené a proto působí dutě nebo rezonančně.;V medicíně se tím označuje charakteristický dutě rezonující zvuk při vyšetření, typicky při poslechu nad větší vzdušnou dutinou v plicích, kdy tón připomíná foukání do prázdné nádoby.. >> detail