Latinské podstatné jméno odvozené od slovesa obicere, ve smyslu dát nebo postavit něco proti něčemu. V běžném užití se překládá jako objekt či věc, na kterou se zaměřuje naše pozornost nebo jednání.
Ve filozofii a teorii poznání označuje to, co je předmětem vnímání a myšlení, tedy skutečnost stojící proti subjektu jako to, co je poznáváno.
V jazykovědě jde o mluvnický předmět, větný člen navázaný na sloveso, který vyjadřuje, na koho nebo na co děj dopadá a může mít různé pádové nebo předložkové vyjádření.