U tohoto typu osobnosti se popisuje zejména zvýšená úzkostnost a napětí, které může nepříznivě ovlivňovat i dýchání a činnost srdce. Často se objevují panické stavy, strach ze smrti nebo ze „zešílení“, pocity dušení, vegetativní (neurovegetativní) labilita, derealizace, návaly horka či chladu, nepříjemné pocity nebo bolest na hrudi, pocity méněcennosti, pesimistický postoj k životu, přehnaná slušnost, čistotnost a pořádnost až perfekcionismus, a také zvýšená závislost, hlavně na rodičích. V osobní a rodinné anamnéze se často uvádějí konflikty v rodině (s otcem, sourozenci i s matkou). Matka mívá někdy tzv. astmatogenní osobnost (často si to neuvědomuje): dítě slovně odmítá, nesnáší hluk a křik (dítě si pak může zvykat „zadržovat dech“) a zároveň přehnaně urychluje jeho vývoj, tlačí na výkon a vede ho k extrémnímu perfekcionismu. Děti bývají vtahovány do partnerských sporů rodičů, přičemž rodina konflikty neumí otevřeně řešit, raději je popírá nebo zlehčuje. Nemoc pak může sloužit jako únik. Rodinná komunikace bývá málo věcná, ztuhlá a uvízlá v dlouhodobě negativních, nežádoucích až abnormálních stereotypech prožívání a chování. V rodině se také často vyskytuje silné kuřáctví.