V pedagogice označuje přístup, který vede žáky k aktivnímu zapojení do učení, ke spolupráci a k tomu, aby si porozumění budovali sami na základě zkušeností a práce s různými zdroji. Důležitou součástí je promýšlení a ověřování informací, hledání souvislostí a argumentace, nikoli pouhé přejímání hotových závěrů. Výuka se tím posouvá od jednostranného předávání poznatků učitelem k učení, v němž se žák postupně učí přebírat odpovědnost za vlastní postup, plánování a průběžnou reflexi, zatímco učitel vystupuje spíše jako průvodce a poskytuje potřebnou oporu.