Rakousko-britský filozof vědy a epistemolog židovského původu, spojovaný s kritickým racionalismem a realisticky laděným pojetím poznání. Vědecké poznávání chápal jako proces omylných návrhů a následné přísné kritiky, kdy se hypotézy nemají jen potvrzovat, ale hlavně vystavovat zkouškám, které je mohou vyvrátit. Za důležité kritérium vědeckosti proto považoval falzifikovatelnost, tedy možnost, že tvrzení lze v principu testovat tak, aby mohlo selhat. Silná teorie je podle něj ta, která přežije náročné pokusy o vyvrácení a zároveň se ukáže jako lepší než konkurence. Rozpracoval i ontologii tří navzájem propojených rovin: fyzického a biologického světa, světa vědomých prožitků a dispozic k jednání a světa objektivního obsahu myšlení, například teorií, problémů a argumentů uložených v jazyce, knihách a dalších kulturních artefaktech. Kriticky se vymezoval vůči směrům, které neumějí jasně říct, za jakých podmínek by se ukázaly jako chybné.
V politické filozofii a sociální teorii vystupoval jako výrazný odpůrce totalitních režimů a uzavřených ideologií a obhajoval model otevřené, pluralitní a společensky odpovědné společnosti. Zdůrazňoval roli institucí, které umožňují veřejnou kontrolu moci, svobodnou diskusi a nenásilnou výměnu vlády, protože chyby jsou podle něj nevyhnutelné a je nutné je průběžně opravovat. Odmítal historicismus, tedy víru v údajné zákony dějin, z nichž by šlo vyčíst předem danou budoucnost. Dlouhodobě působil na London School of Economics and Political Science a ve Spojeném království získal rytířský titul. Mezi nejznámější knihy patří Otevřená společnost a její nepřátelé a Bída historicismu, vedle textů o objektivitě poznání a osobních intelektuálních vzpomínek.