Stav, kdy se pozornost samovolně „přilepí“ k určitému podnětu a člověk ji nedokáže vůlí uvolnit ani přesměrovat, často například k nepříjemným tělesným vjemům nebo úporně se vracejícím myšlenkám. V odborné psychologii se tento jev popisuje také jako perseverační pozornost.