Reoencefalografie, vyšetřovací postup užívaný hlavně v neurologii, který slouží k zachycení změn mozkového prokrvení v různých oblastech. Nejčastěji se provádí tak, že se přes elektrody na povrchu hlavy měří kolísání elektrické impedance tkání, z něhož lze nepřímo odvozovat průběh krevního toku. Název je odvozen z řeckých výrazů souvisejících s prouděním a mozkem.