(logika, metodologie) způsob výkladu, který popisovaný jev vykládá odkazem na jeho zamýšlený cíl, účel nebo roli, kterou plní v širším systému. Místo hledání bezprostředních příčin se ptá hlavně na to, k čemu daný proces či struktura slouží. V tradiční filosofii se takový přístup spojuje s pojmem finální příčiny.