V makroekonomii se tímto pojmem popisuje stav, kdy se zmenší množství peněz, které v dané ekonomice skutečně kolují a slouží k běžným platbám, případně kdy je takové stažení oběživa vyvoláno záměrně. V praxi jde o přesun peněz do prostředků, které mají spíše uchovat hodnotu než obíhat, například do zlata nebo do nemovitostí. Takové „ukládání“ peněz mimo oběh obvykle zpomaluje peněžní obrat a může omezovat výdaje v hospodářství, zejména v obdobích nejistoty.