(z řec. tonos ve smyslu napětí či tonus a přípony vyjadřující vznik) tonogenní, tedy podmíněný vysokým krevním tlakem. Používá se pro jev nebo stav, který se rozvíjí na podkladě hypertenze a může zároveň napomáhat dalšímu zvýšení tlaku, například přes zvýšený cévní tonus.