V koželužské praxi jde o vyčiněnou a dále upravenou kůži určenou k výrobě kožených výrobků, typicky obuvi, rukavic nebo drobné galanterie. Podle zvoleného činění, původu kůže a finálního povrchu existuje více variant, například měkká chromitá useň s hladkým lícem označovaná jako box, rukavičkářské druhy jako dogs, jemně hlazené glazé nebo nubuk s jemně broušeným, sametovým vzhledem. Do této skupiny se řadí i velmi jemné materiály typu safián, které se volí tam, kde se vyžaduje tenkost, poddajnost a reprezentativní povrch. Vzhled a vlastnosti se často dolaďují barvením, ražbou nebo impregnací, což rozhoduje o odolnosti i o tom, jak materiál stárne při nošení.