Zygotene (též zygotén) je fáze profáze I meiózy, která navazuje na leptotene a předchází pachytene. Charakteristická je počínající synapse, tedy vyhledávání a přikládání homologních chromozomů k sobě podél jejich délky, čímž se zakládají bivalenty. Chromozomy dále kondenzují a v mnoha organismech se jejich telomery shlukují na jaderném obalu do tzv. bouquetu, což párování usnadňuje. Mezi homologními chromozomy se sestavuje synaptonemální komplex, bílkovinná struktura připomínající zip, která stabilizuje párování a vytváří prostorové uspořádání nutné pro správnou rekombinaci. Probíhá zpracování záměrných dvouřetězcových zlomů DNA a připravují se místa pro crossing-over, jehož výsledky jsou zřetelné v pachytene. Poruchy zygotene mohou vést k chybné segregaci chromozomů a aneuploidiím. Termín je z řec. zygon „jho, spojení“ a tainia „pás, nit“ a užívá se v cytogenetice a reprodukční biologii.
Příklady použití ve větách
V profázi I meiózy následuje po leptotene stádium zygotene, kdy se homologní chromozomy začínají párovat.
Imunobarvení proteinů synaptonemálního komplexu nám umožnilo spolehlivě rozpoznat zygotene v oocytech myši.
Mutace v genech pro synapsi může zablokovat přechod ze zygotene do pachytene a vyústit v neplodnost.
Při srovnání různých druhů jsme zjistili, že délka trvání zygotene koreluje s počtem rekombinačních uzlů.
V laboratorním protokolu je uvedeno, že fixace buněk pro analýzu zygotene musí proběhnout krátce po indukci meiózy.