Achalázie je chronická porucha hybnosti jícnu, při níž dolní jícnový svěrač nedokáže při polknutí dostatečně povolit a současně chybí účinná peristaltika těla jícnu. Potrava a tekutiny proto v jícnu stagnují, což vyvolává dysfagii, návraty nestráveného sousta, tlak či bolest na hrudi, pálení žáhy neodpovídající refluxu a postupné hubnutí, někdy i záchvaty kašle z aspirace. Dlouhodobá retence obsahu může vést k megaezofagu, opakovaným aspiracím a mírnému zvýšení rizika karcinomu jícnu. Příčina bývá idiopatická s úbytkem nervových buněk v plexu, vzácně je sekundární například u Chagasovy choroby nebo nádorového postižení. Diagnóza se opírá o jícnovou manometrii, RTG pasáž s baryem a endoskopii k vyloučení překážky. Léčí se endoskopickou dilatací, myotomií (Heller, POEM), botulotoxinem či léky tlumícími tonus svěrače. Název pochází z řec. a- a chálasis, tedy „bez uvolnění“.
Příklady použití ve větách
Gastroenterolog u pacienta vyslovil podezření na achalázii po dlouhodobých potížích s polykáním.
Neléčená achalázie může vést k rozšíření jícnu a k nočnímu návratu potravy do úst.
K potvrzení achalázie byla provedena jícnová manometrie, která ukázala nedostatečnou relaxaci dolního svěrače.
Po zákroku POEM se příznaky achalázie často zmírní a pacient začne lépe snášet pevnou stravu.
S achalázií je nutné pravidelně docházet na kontroly, aby se zachytily komplikace a vyloučily jiné příčiny dysfagie.