Latinský termín odvozený od fovea, tedy jáma, se používá pro malé vklesnutí nebo důlek. V anatomii a histologii jím lze popsat třeba drobné jamky na sliznicích, typicky v žaludku, kde tvoří místa, do nichž se otevírají žaludeční žlázy a kde se uplatňuje ochranná hlenová vrstva. Stejné pojmenování se někdy vztahuje i na nenápadnou kožní jamku v křížokostrční krajině. V oftalmologii může označovat úplné centrum fovea centralis sítnice, oblast spojenou s nejvyšší zrakovou ostrostí díky vysoké koncentraci čípků.