Gargoilismus, také gargoylismus, je historické a dnes již nevhodné označení používané zejména pro těžkou formu mukopolysacharidózy typu I (MPS I), známou jako syndrom Hurlerové. Jde o vzácné dědičné lysozomální střádavé onemocnění způsobené nedostatkem enzymu alfa-L-iduronidázy. V důsledku toho se v organismu hromadí některé glykosaminoglykany, především dermatansulfát a heparansulfát, což postupně poškozuje různé tkáně a orgány.
Onemocnění může postihovat kostru a klouby, oči, srdce, dýchací systém, játra, slezinu i nervovou soustavu. U těžké formy se příznaky obvykle začínají projevovat již v raném dětství a postupně se rozvíjejí charakteristické změny tělesné stavby a hrubší rysy obličeje. MPS I má však různě závažné formy a v současnosti se chápe spíše jako kontinuum od těžké po mírnější formu než jako několik zcela oddělených nemocí.
Označení vzniklo z anglického gargoylism, odvozeného od slova gargoyle – chrlič. Termín byl zaveden roku 1936 podle tehdejšího přirovnání vzhledu některých pacientů k architektonickým chrličům. Později se od něj začalo ustupovat, protože je nepřesný a může působit silně pejorativně a znevažujícím způsobem. V moderní medicíně se proto používají označení mukopolysacharidóza typu I, MPS I nebo syndrom Hurlerové.
Ve starší literatuře mohl být výraz gargoilismus používán i šířeji pro charakteristický soubor tělesných znaků vyskytujících se u některých mukopolysacharidóz. Dnes má proto význam především jako historický medicínský termín.