V jazykovědě označení pro hlásku nebo místo v rámci slova, které je z obou stran ohraničeno samohláskami. Nejčastěji se tak mluví o souhlásce stojící mezi dvěma vokály, přičemž tato poloha bývá důležitá pro různé hláskové změny, například znělení nebo zeslabování výslovnosti.