Nově přidaná cizí slova

Marcus Fabius Quintilianus (přibližně 35–95 n. l.) byl římský rétor, učitel řečnictví a zároveň významný teoretik římského klasicismu. Jeho propracované zásady a pojetí rétoriky se považovaly za autoritativní ještě v 19. století. Navazoval na Ciceronovo chápání rétoriky a hájil jeho ideál řečníka. Jeho spisy jsou podnětné také pro oblast výchovy a vzdělávání, například díky úvahám o významu hry.. >> detail

Časově omezené psaní (často přibližně na dvacet minut) podobné deníkovým záznamům, při němž člověk otevřeně popisuje své prožitky a především vlastní osobní potíže. U řady lidí může zlepšovat subjektivní pohodu, zejména po krizové nebo psychotraumatické situaci či události. Někdy působí i sebetapeuticky, tedy může mít autopsychoterapeutický účinek.. >> detail

oplocený prostor či ohrada určená k ustájení a zadržení hospodářských zvířat, typicky například ovcí. >> detail

Potravinářský zvýrazňovač chuti, který podporuje tzv. pátou chuť umami, chemicky jde o sodnou sůl kyseliny glutamové uváděnou jako E621, přičemž na složení může být někdy „schovaná“ pod označením hydrolyzát (např. hydrolyzát bílkovin).. >> detail

stav charakterizovaný častějším močením (mikcí) v nočních hodinách, často provázeným náhlým a naléhavým (urgentním) nucením na mikci, vede k opakovanému probouzení ze spánku s pocitem potřeby se vymočit. >> detail

NICHD je zkratka pro National Institute of Child Health and Human Development, tedy Národní institut pro zdraví dítěte a lidský rozvoj ve Spojených státech amerických.. >> detail

speciální typ mikroskopu se žhavicí lampou, umožňující zvětšení až přibližně 100×, využívá se například při kontrole vepřového masa k prokázání (nebo vyloučení) přítomnosti trichinel. >> detail

(z lat.) v zeměd. jarovizace, jarovizování, uměle vyvolaný postup, který zrychluje růst a vývoj rostlin tím, že se na ně cíleně působí teplem a vlhkostí.. >> detail

Podle americké lingvistky Rebeky L. Oxfordové (1990) lze strategie učení rozčlenit do šesti základních skupin: kognitivní, metakognitivní, paměťové, kompenzační, sociální a afektivní. Toto členění je možné mírně rozšířit: k metakognitivním postupům přiřadit také automanažerskou rovinu a k afektivní oblasti doplnit ještě strategii volní. Kognitivní strategie představují způsoby, jak člověk aktivně pracuje s informacemi – například je promýšlí, analyzuje a skládá do celků (syntéza), vyvozuje závěry dedukcí i indukcí, zobecňuje, třídí a kategorizuje, vytváří si vlastní termíny a pojmové konstrukty a učivo průběžně shrnuje či sumarizuje. Metakognitivní a automanažerská strategie se vztahují k „řízení“ vlastního učení. Patří sem rozpoznání osobního učebního stylu a individuálních potřeb, rozdělení učebních cílů na krátkodobé, střednědobé a dlouhodobé, cílené plánování učení i odpočinku, prevence únavy a vyčerpání včetně plánování relaxace, účelné shromažďování a organizování studijních materiálů, smysluplné využívání literatury a internetu, průběžné monitorování vlastních slabých míst a jejich korigování, sebehodnocení, sebeodměňování a celková evaluace průběhu a výsledků. Paměťové strategie využívají prostředky, které usnadňují ukládání a vybavování poznatků: asociace, mnemotechniky, opakování bezprostředně po naučení, časté opakování až do přeučení, práci s akronymy, rýmy, vizuálními představami, zapojením pohybu a tvorbu pojmových map. Kompenzační strategie pomáhají překlenovat mezery ve znalostech nebo v komunikaci. Zahrnují kompetentní odhadování významu z kontextu, epické formulování (tj. rozvitější vyjadřování), používání synonym a opisů místo chybějícího výrazu, vytváření neologismů, odbočování k vedlejším, ale souvisejícím tématům, a také využívání gest a promyšlených pauz během komunikace. Afektivní a volní strategie se týkají práce s emocemi i se sebekontrolou. Jde o schopnost uvědomovat si vlastní nálady a pocity, rozpoznat zvýšenou psychickou tenzi, trému či úzkost, vyrovnávat se s riziky, udržet pozornost, jednat rozhodně, usilovně, vytrvale a asertivně, udržovat přiměřenou motivaci, aktivně se povzbuzovat, volit vhodné autosugesce a posilovat (optimalizovat) sebedůvěru. Sociální strategie zahrnují učení prostřednictvím kontaktů a spolupráce – například vyhledávání styku s uznávanými odborníky a experty, dovednost požádat pedagoga o objasnění nejasností v průběhu komunikace, umět si říci o pomoc, hodnocení nebo klasifikaci, zkoumat a respektovat kulturní i společenské normy, spolupracovat s vrstevníky či kolegy a společně se připravovat na zkoušky apod. Žáci a studenti by měli být vedeni k tomu, aby zkoušeli různé kognitivní styly a způsoby učení a postupně si vybírali ty, které jim nejlépe vyhovují. Ve škole je zároveň potřeba tyto postupy pravidelně, systematicky rozvíjet a zdokonalovat, aby se učící nakonec s adekvátní sebedůvěrou ujali samostatné zodpovědnosti (responsibility) za vlastní učení a byli méně závislí na vnějším vyučování.. >> detail

označuje něco nevyrovnaného a nestabilního, co nemá stálé vlastnosti a snadno kolísá, proměnlivé, (zejména u látek) takové, které se snadno a rychle vypařuje a rychle se ztrácí, také vrtkavé, přelétavé a jen dočasné, pomíjivé, volatilní. >> detail