Odvozeno z l. facies (tvář) a l. cervix (šíje). V anatomii a medicíně jde o označení pro jevy nebo struktury související současně s obličejovou a krční oblastí, například u popisu svalů, uzlin či dalších útvarů v této části těla.. >> detail
Označení odvozené z řečtiny, spojené s představou barvy a afinity, znamená snadno barvitelný. Jde o vlastnost buněk nebo tkáňových struktur, které při laboratorním barvení dobře přijímají a na sebe vážou barvivo, což se využívá hlavně v histologii a cytologii při mikroskopickém vyšetření.. >> detail
Alestézie je porucha somatosenzorického čití, při níž je vyvolaný podnět, například dotyk nebo bolest, subjektivně lokalizován do jiné části těla, než kde skutečně vznikl, někdy i na zrcadlově opačné straně. Termín se odvozuje z řeckých slov allos a aisthesis a v praxi se může objevit při některých neurologických onemocněních, kdy je narušeno mozkové „mapování“ těla.. >> detail
Tradiční zemědělská pomůcka používaná při orbě k mechanickému odstranění nalepené půdy z pluhu, aby se nářadí nezanášením nezhoršovalo v práci, jde o český výraz.. >> detail
Zkratka z angličtiny ST Elevation Myocardial Infarction. Označuje akutní infarkt myokardu, při němž se na EKG objeví typické zvýšení segmentu ST, nejčastěji v důsledku náhlého uzávěru věnčité tepny a jde o stav vyžadující urgentní ošetření.. >> detail
V medicíně označuje ulkus ostře ohraničený defekt kůže nebo sliznice vzniklý rozpadem či odumřením tkáně, často zasahující i do hlubších vrstev, typicky se hojí pomaleji a může být spojen se zánětem nebo krvácením.. >> detail
Meniskektomie, chirurgický zákrok, při němž se odstraní meniskus nebo jeho poškozená část, typicky v oblasti kolenního kloubu. Název je odvozen z řec. meniskos a řec. ektome a v praxi jde často o řešení natržení menisku, nezřídka prováděné artroskopicky.. >> detail
Velmi silné a často ničivé mořské vlny vyvolané náhlým posunem mořského dna, nejčastěji při podmořském zemětřesení. Při přiblížení k pobřeží se mohou rychle zvyšovat a zaplavovat rozsáhlá území.. >> detail
Lékařský výraz pro vezikovaginální píštěl, tedy nepřirozený kanál spojující močový měchýř s pochvou, který může způsobovat trvalý únik moči. Název je odvozen z řeckých kořenů kolpos a kystis, v odborných textech se lze setkat i s označením fistula vesicovaginalis.. >> detail
Biologický termín označující živou buněčnou hmotu, tedy protoplazmu tvořící tělo buňky, typicky u somatických buněk. Zahrnuje především cytoplazmu a navazující vnitrobuněčné složky.. >> detail