Nově přidaná cizí slova

Latinské podstatné jméno odvozené od docere (učit). Označuje listinu nebo jiný záznam, který něco osvědčuje a lze se o něj opřít při ověřování tvrzení, a také „poučný příklad“ či napomenutí, z něhož plyne ponaučení.. >> detail

Latinské podstatné jméno s genitivem aris označující lžíci či lžičku, tedy nástroj určený k nabírání a podávání potravy.;V lékařské a farmaceutické latině se tímto výrazem může mínit také množství tekutiny podané „na lžíci“, užívané jako orientační dávka u tekutých přípravků.. >> detail

Vějička je původně proutek nebo větvička potřená lepivou hmotou, na kterou se dříve při chytání ptáků usazovali ptáci a přilepili se k ní. Používala se v historickém ptáčnictví jako lovecká pomůcka a právě z této představy vzniklo běžné přenesené užití slova. Vějička dnes často znamená nástrahu, léčku, lákadlo nebo klamný slib, kterým se má někdo nechat zlákat či oklamat. Odtud pocházejí ustálená spojení sednout na vějičku, naletět na vějičku nebo chytit se na vějičku, tedy dát se napálit, nechat se svést falešnou nabídkou nebo podlehnout cizímu úskoku. Slovo má v tomto obrazném významu zpravidla lehce knižní nebo publicistický ráz. ; Zastarale a nářečně může vějička označovat také lopatu určenou k provívání obilí, tedy k oddělování zrna od plev za pomoci proudění vzduchu.. >> detail

Lékařský termín pro zánětlivé postižení tkání, které těsně obklopují jazyk. Pojmenování je odvozeno z řec. para- ve smyslu při a z glossa, tedy jazyk. Typicky se pojí s bolestivostí a otokem v této oblasti a může komplikovat mluvení nebo polykání.. >> detail

Kožní exantém, který svým vzhledem napodobuje vyrážku typickou pro spalničky. Obvykle má podobu rozsetých skvrn a drobných pupínků, může být plošnější a někdy se blíží i scarlantiformnímu obrazu, přičemž se často objevuje při infekcích nebo jako nežádoucí reakce na některé léky.. >> detail

Lékařské označení pro fyziologické, tedy správné a obvyklé vylučování moči, kdy močení probíhá bez poruch, jako je polyurie nebo oligurie. Název je odvozen z řeckého orthos ve významu správný.. >> detail

Odvozeno z lat. conducere ve smyslu vést nebo spojovat. V lékařské terminologii může jít o přenašeče choroboplodného činitele či dědičné vlohy, který sám často nemá zjevné příznaky, ale může ji šířit nebo předat potomkům. Zároveň se tak označuje vodicí sonda nebo zaváděcí pomůcka používaná při výkonech k navedení katétru či jiného nástroje na zamýšlené místo.. >> detail

Početně větší orchestrálně pojatá kapela, zpravidla z oblasti jazzu či swingu, obvykle se sekcemi dechových nástrojů doplněnými rytmickou složkou.. >> detail

Jednání či zásah řízený jasným pokynem, který jde přímo k věci bez zbytečných oklik a bez zastírání záměru, obvykle s rychlým dopadem.. >> detail

Psychologická fobie, při níž člověk pociťuje výraznou a nepřiměřenou úzkost v souvislosti s intimními vztahy a sexualitou, takže se často vyhýbá milostné blízkosti i sexuálním situacím.. >> detail