Nově přidaná cizí slova

SECAM je zkratka francouzského názvu Séquentiel couleur à mémoire, česky sekvenční barva s pamětí, a označuje systém kódování barevného obrazu pro analogovou televizi. Vyvinul jej francouzský inženýr Henri de France, který si základ systému nechal patentovat v roce 1956. Pravidelné barevné televizní vysílání v SECAMu bylo ve Francii zahájeno roku 1967. Systém přenáší dvě barevné rozdílové složky střídavě po jednotlivých obrazových řádcích a používá jejich frekvenční modulaci. Přijímač pomocí zpožďovací linky uchová informaci z předchozího řádku a kombinuje ji s právě přijímanou složkou, aby mohl obnovit úplnou barevnou informaci. Toto řešení omezuje některé chyby barevného odstínu způsobované změnami fáze signálu. Běžné varianty SECAMu používaly 625 prokládaných řádků, 50 půlsnímků neboli polí za sekundu a 25 celých snímků za sekundu. SECAM se rozšířil ve Francii, Sovětském svazu, státech východního bloku a v části Afriky a Asie. V Československu začalo pravidelné barevné vysílání v systému SECAM v květnu 1973, po roce 1989 však televize přešla na PAL. Přestože PAL a SECAM často používaly stejný systém 625/50, jejich barevné kódování nebylo vzájemně přímo kompatibilní. Analogový SECAM byl později nahrazen digitálním televizním vysíláním.. >> detail

VCP je zkratka anglického výrazu Video Cassette Player, česky přehrávač videokazet. Jde o elektronické zařízení určené především k přehrávání obrazového a zvukového záznamu uloženého na magnetické pásce ve videokazetě. Nejčastěji přehrávalo kazety formátu VHS a obraz se z něj vedl do televizoru nebo vestavěného monitoru. VCP obvykle umožňoval spuštění, zastavení, pozastavení a převíjení pásky, vyhledávání v záznamu a někdy také přehrávání kazet v různých obrazových systémech, například PAL a NTSC. Na rozdíl od VCR neboli videorekordéru byl VCP zaměřen hlavně na přehrávání a zpravidla neměl televizní tuner ani plnohodnotné funkce pro nahrávání televizního vysílání. Přesné vybavení však záviselo na konkrétním modelu: některé přístroje označované jako VCP umožňovaly po připojení jiného zdroje také kopírování nebo záznam přes obrazový vstup. VCP se používal v domácnostech, školách, autobusech, automobilech a dalších místech, kde bylo třeba pouze promítat předem nahrané videokazety. S rozšířením DVD a digitálního videa postupně zastaral.. >> detail

PAL je zkratka anglického výrazu Phase Alternation by Line, případně Phase Alternating Line, a označuje systém kódování barevného obrazu pro analogovou televizi. Byl vyvinut v západním Německu týmem vedeným Walterem Bruchem ve společnosti Telefunken jako alternativa k americkému systému NTSC. Název odkazuje na střídání fáze jedné ze složek barevné informace mezi sousedními obrazovými řádky. Tento postup pomáhá vzájemně potlačovat některé fázové chyby přenosu, které by se jinak projevily změnou barevného odstínu. PAL se používal zejména v Evropě, Austrálii a v mnoha zemích Asie a Afriky. Nejrozšířenější podoba pracovala s 625 prokládanými řádky, 50 půlsnímky neboli poli za sekundu a 25 celými snímky za sekundu. Existovalo však více variant, například PAL-B, PAL-G, PAL-I, PAL-D/K, PAL-M nebo PAL-N, které se lišily některými parametry vysílání. PAL se uplatňoval v televizním vysílání, videorekordérech, videokamerách, herních konzolích a na discích DVD. Přesně vzato označuje způsob kódování barev, ale později se jím běžně označoval celý systém 625 řádků a 50 polí za sekundu, případně digitální video 576i/50. Analogový PAL byl postupně nahrazen digitálním televizním vysíláním.. >> detail

NTSC je zkratka názvu National Television System Committee a označuje systém analogového televizního vysílání a videa vyvinutý ve Spojených státech. Původní černobílý standard byl zaveden na počátku čtyřicátých let 20. století a v roce 1953 byl rozšířen o barevný obraz tak, aby barevné vysílání mohly černobílé televizory nadále zobrazovat bez barevné informace. Barevný systém NTSC používá 525 řádků prokládaného obrazu, přibližně 59,94 půlsnímků neboli polí za sekundu a 29,97 celých snímků za sekundu. Historicky se používal zejména ve Spojených státech, Japonsku a v některých dalších zemích Ameriky a Asie. NTSC se uplatňoval v televizním vysílání, videorekordérech, videokamerách, herních konzolích, DVD a dalších obrazových zařízeních. Od evropského systému PAL se liší zejména počtem řádků, snímkovou frekvencí a způsobem kódování barev. Samotné NTSC není pevné digitální rozlišení, protože jde původně o analogový standard. Označení „NTSC video“ se však později používalo také pro digitální formáty odvozené od jeho časování, například obraz 480i s frekvencí přibližně 29,97 snímku za sekundu. Analogové vysílání NTSC bylo postupně nahrazeno digitálními televizními systémy.. >> detail

Betamax je analogový systém pro záznam a přehrávání obrazu a zvuku na magnetickou pásku uloženou ve videokazetě. Formát vyvinula společnost Sony a první domácí videorekordér systému Betamax, model SL-6300, uvedla na trh v roce 1975. Používal půlpalcovou pásku a umožňoval nahrávat televizní vysílání pro pozdější přehrání, tedy sledovat pořad v jiném čase, než kdy byl odvysílán. Betamax se stal hlavním soupeřem formátu VHS v takzvané válce videoformátů. První kazety Betamax nabízely přibližně jednu hodinu záznamu, zatímco rané VHS umožňovalo zaznamenat zhruba dvě hodiny. Přestože byl Betamax oceňován pro dobrou obrazovou kvalitu a kompaktnější kazety, VHS postupně převládlo díky delší době záznamu, širší nabídce přístrojů a většímu rozšíření mezi výrobci, videopůjčovnami a uživateli. Později vznikly zdokonalené varianty, například Beta Hi-Fi a SuperBeta. Betamax označuje spotřebitelský domácí videoformát a neměl by být zaměňován s profesionálním systémem Betacam, který Sony uvedla pro televizní a produkční využití v roce 1982. Betamax byl nakonec vytlačen VHS a později digitálními nosiči.. >> detail

VHS je zkratka anglického výrazu Video Home System a označuje analogový systém pro záznam a přehrávání obrazu a zvuku na magnetickou pásku uloženou ve videokazetě. Formát vyvinula japonská společnost JVC a první videorekordér VHS uvedla na trh v roce 1976. Kazeta obsahuje půlpalcovou magnetickou pásku, na kterou videorekordér zapisuje obraz šikmými stopami pomocí rotujících hlav a současně zaznamenává zvuk. VHS sloužilo k nahrávání televizních pořadů, ukládání domácích záběrů a distribuci zakoupených či půjčovaných filmů. V osmdesátých a devadesátých letech 20. století se stalo převládajícím domácím videoformátem a v soutěži spotřebitelských systémů překonalo zejména konkurenční Betamax. Vedle základního VHS vznikly také varianty VHS-C pro kompaktní videokamery a S-VHS poskytující kvalitnější obraz. Pásky však postupně stárnou, mohou ztrácet kvalitu záznamu a jejich přehrání vyžaduje funkční kompatibilní zařízení. VHS označuje záznamový formát a druh videokazety, nikoli samotný videorekordér, který se označuje jako VCR nebo videopřehrávač. Od konce devadesátých let bylo VHS postupně vytlačováno DVD, digitálním záznamem a internetovými službami.. >> detail

VCR je zkratka anglického výrazu videocassette recorder, česky videorekordér nebo kazetový videorekordér. Jde o elektronické zařízení určené k nahrávání obrazového a zvukového signálu na magnetickou pásku uloženou ve videokazetě a k následnému přehrávání záznamu na televizoru. VCR umožňoval nahrávat televizní pořady, přehrávat zakoupené či zapůjčené filmy, přetáčet pásku vpřed a vzad a u vybavenějších modelů také naprogramovat automatické spuštění záznamu v určeném čase. Nejrozšířenějším spotřebitelským formátem videokazet byl VHS, vedle něj však existovaly také systémy Betamax, Video 2000 a další. Videorekordéry se staly běžnou součástí domácností zejména v osmdesátých a devadesátých letech 20. století a umožnily takzvaný časový posun, tedy sledování televizního pořadu v jinou dobu, než kdy byl vysílán. Později je postupně vytlačily přehrávače a rekordéry DVD, digitální videorekordéry, pevné disky a internetové streamovací služby. Zkratka VCR může označovat zařízení bez ohledu na konkrétní formát kazety, není tedy totožná pouze se systémem VHS.. >> detail

V medicíně jde o operační výkon, při němž chirurg odstraní městku (varix), tedy uzlovitě rozšířenou žílu, často v souvislosti s křečovými žilami. Pojmenování vychází z řeckého kirsos.. >> detail

endoskopie, lékařská diagnostická metoda, při níž se pomocí endoskopu zavedeného do tělních dutin nebo dutých orgánů přímo prohlíží jejich vnitřní povrch. Endoskop bývá vybaven zdrojem světla a optikou nebo kamerou, takže umožní nejen pozorování, ale někdy i odběr vzorku tkáně či drobný terapeutický výkon. Název vychází z ř. endon, uvnitř, a ř. skopein, dívat se.. >> detail

Etymologicky je výraz převzatý z řečtiny a v původním významu popisoval tmavě zbarvené, až černající místo.;V medicíně, hlavně v dermatologii, označuje získanou poruchu zbarvení kůže danou zvýšenou tvorbou a ukládáním melaninu. Projevuje se hnědými až šedohnědými skvrnami, často na sluncem exponovaných partiích, a u některých lidí může působit i jako celkovější ztmavnutí kůže. Častými spouštěči jsou hormonální vlivy, typicky během těhotenství, a podobné ztmavnutí se může objevit také u některých endokrinních poruch, například při Addisonově nemoci.. >> detail