Orfické náboženské hnutí se objevilo v 6. století př. n. l. a hlásilo se k mýtickému pěvci a básníku Orfeovi. Podle legendy Orfeus sestoupil do podsvětí, aby přivedl zpět svou ženu Eurydiku, která zemřela po zranění, cestou se však nesměl ohlédnout, a když to porušil, Eurydika mu navždy zmizela. Orfikové učili, že duše (psyché) má božský původ a je nesmrtelná, zatímco tělo je jen dočasné „vězení“, do něhož je duše uvržena jako trest za dřívější provinění. Pokud člověk nežije správně a duši „nepečuje“, musí se po smrti opakovaně vtělovat do dalších lidských nebo zvířecích těl, tomuto koloběhu převtělování říkali kruh nutnosti. Vysvobození bylo možné pouze čistým životem a dodržováním Orfeových příkazů, včetně askese a očistných (katartických) praktik. Tím se duše vymaňuje z „kola zrodů“ a navrací se do sféry božské blaženosti, kam podle své podstaty náleží.. >> detail
postoj k určitému objektu nebo situaci, který zahrnuje rozumové posouzení, emocionální prožívání i složku zaměřenou na jednání (konativní), a vychází z většího množství znalostí a osobních zkušeností. >> detail