Nově přidaná cizí slova

štoudev, též štoudve, zastaralé a nářeční podstatné jméno rodu mužského. Označuje dřevěnou rouru nebo žlab, nejčastěji z podélně vydlabaného kmene, používaný jako jednoduché potrubí k přivádění, rozvádění nebo odvádění vody, například od pramene k chalupě, ve mlýně, při odvodnění luk či v rybníkářství jako výpust. Někdy se tak nazývá i dutý kmen tvořící pažení studny nebo celé vodní vedení složené z těchto dílů. Skloňuje se jako hrad, genitiv štoudevu, množné číslo štoudevy. Původ se obvykle vykládá jako germanismus z německých dialektů. Dnes se výraz objevuje hlavně v historických popisech a regionálních textech.. >> detail

Barre [bar] je výraz z franc. barre „tyč, příčka“. V baletu označuje vodorovnou tyč připevněnou ke zdi nebo volně stojící konstrukci, o niž se tanečníci opírají při základních cvičeních zaměřených na držení těla, vytočení, rovnováhu a nácvik techniky kroků. Z tohoto významu vznikl i název skupinového fitness cvičení barre, které kombinuje prvky baletu, posilování s vlastní vahou, pilates a jógy, často s drobnými pomůckami, a cílí na stabilitu i „tvarování“ svalů. Nezaměňovat s barré v kytarové hře.. >> detail

Atavistický je přídavné jméno pro jev, chování nebo vlastnost, která souvisí s atavismem, tedy s nečekaným návratem znaku či sklonu typického pro vzdálené předky. V biologii se tak označují atavistické znaky, které se po mnoha generacích znovu objeví u potomka a působí jako vývojový „návrat zpět“, třeba v podobě rudimentů nebo neobvyklé stavby orgánu. V přeneseném smyslu se mluví o atavistických instinktech, obavách, agresivitě či postojích, když se v moderním člověku nebo společnosti projeví archaické, primitivnější vzorce jednání, jež už nemají původní funkci ani racionální důvod a často vznikají spíš reflexně než vědomou volbou. Řidčeji se uvádí i podoba atavický. . >> detail

Sorela je hovorové, často lehce pejorativní označení socialistického realismu v umění, hlavně v architektuře 50. let v Československu. V praxi tím lidé myslí monumentální a reprezentativní styl spojený s ideologickou zakázkou: důraz na symetrii, „velkolepé“ kompozice, klasizující prvky (sloupy, římsy), dekorativní výzdobu, sgrafita a sochařské motivy, které měly působit slavnostně a lidově srozumitelně; v urbanismu často vznikaly velké třídy, náměstí a bloky domů do ucelených souborů. Slovo vzniklo jako zkratkové pojmenování socialistického realismu; také Sorela může znamenat název předválečné vlasové pomády.. >> detail

Tokamak je zařízení pro magnetické udržení plazmatu používané při výzkumu řízené termojaderné fúze. Má tvar prstence (toru) s vakuovou komorou, v níž se směs iontů a elektronů ohřívá na velmi vysoké teploty. Plazma je svazováno silným magnetickým polem vytvářeným vnějšími cívkami a také elektrickým proudem procházejícím samotným plazmatem, což pomáhá omezit dotyk horké látky se stěnami nádoby. Tokamaky se používají k ověřování fyziky plazmatu, ohřevu (například neutral beam nebo radiofrekvenčně) a ke studiu nestabilit, které mohou výboj narušit. Název vznikl v ruštině jako zkratka z výrazu pro toroidální komoru s magnetickými cívkami.. >> detail

Bandoneon (často psáno i bandoneón) je knoflíková tahací harmonika z rodiny koncertin, hranatý nástroj s měchem a tlačítky na obou stranách. V mnoha systémech je bisonorní, tedy při stlačení a roztažení měchu zní na stejném knoflíku různé tóny, což mu dává typický výraz a vyžaduje specifický prstoklad. Vznikl v Německu v polovině 19. století a bývá spojován se jménem Heinricha Banda, podle něhož dostal název. Rozšířil se do Argentiny a Uruguaye, kde se stal klíčovým nástrojem tanga. Na rozdíl od klávesového akordeonu nemá klaviaturu a jeho temnější, nosný zvuk se prosazuje v ansámblech i jako sólový nástroj. V typických tango orchestrech bývá vedle klavíru a smyčců jedním z hlavních hlasů a objevuje se i ve folklóru i ve vážné hudbě.. >> detail

Ferrata je zajištěná horská cesta v exponovaném skalním terénu, vybavená ocelovým lanem, kramlemi, žebříky nebo umělými stupy, které usnadňují postup a umožňují se po celou dobu průběžně jistit. Návštěvník obvykle používá sedací úvazek, tlumič pádu se dvěma karabinami a často i přilbu a rukavice. Na rozdíl od běžné turistiky vede ferrata po skále a vyžaduje práci rukama i základní jistící návyky, ale není to ani klasické sportovní lezení, protože opora je zčásti daná pevnými prvky. Obtížnost se uvádí stupnicemi, aby si člověk vybral trasu odpovídající zkušenosti, kondici a podmínkám. Slovo je zkrácenina z italštiny via ferrata, tedy železná cesta.. >> detail

Mikrokód je nízkoúrovňový „firmware“ uvnitř procesoru, tvořený sadou mikroinstrukcí, které řídí vnitřní kroky CPU při vykonávání strojových instrukcí. Představuje vrstvu mezi programátorsky viditelnou instrukční architekturou (ISA) a konkrétní elektronikou čipu. U mikrokódových procesorů se složitější instrukce (typicky u CISC, například x86) při dekódování rozkládají na sekvence jednodušších mikrooperací, jež mikrokód spouští a synchronizuje. Mikrokód bývá uložen v rychlé paměti řídicího úložiště a výrobci ho mohou v určitých mezích měnit, takže se používá i k opravám chyb a bezpečnostním záplatám formou mikrokódových aktualizací načítaných BIOSem či operačním systémem. Pro běžné programátory není mikrokód přímo určen k používání, je součástí implementace procesoru.. >> detail

CISC je typ instrukční architektury procesoru, která používá rozsáhlejší sadu instrukcí a často umožňuje, aby jedna instrukce provedla složitější operaci „na jeden krok“. Typické jsou proměnlivé délky instrukcí, bohatší adresovací režimy a historicky také využití mikroprogramu (mikrokódu), který složitou instrukci rozkládá na jednodušší vnitřní kroky. Cílem bylo zjednodušit programování v assembleru a zmenšit velikost programů, protože jednotlivé instrukce nesou více „práce“. Nevýhodou může být složitější dekódování a obtížnější optimalizace zřetězení instrukcí, což moderní implementace často řeší tím, že složité instrukce interně převádějí na jednodušší mikrooperace. Zkratka pochází z anglického Complex Instruction Set Computer a jako příklad bývá uváděna zejména architektura x86.. >> detail

ISA (Instruction Set Architecture) je specifikace „instrukční sady“ procesoru, tedy programátorské rozhraní, které určuje, jaký strojový kód umí CPU vykonat. Popisuje instrukce a jejich formáty, registry, datové typy, způsoby adresování a pravidla práce s pamětí, často i pravidla pro výjimky a privilegované režimy. Na ISA cílí assembler i překladače, které z vyšších jazyků vytvářejí programy pro danou platformu. Díky ISA mohou různé procesory zachovat kompatibilitu, i když mají odlišnou vnitřní konstrukci, proto je vhodné odlišovat ISA od mikroarchitektury, která řeší, jak je tato „smlouva“ v čipu realizována. ISA se vyvíjí ve verzích a rozšířeních, například o SIMD, a novější implementace obvykle umí spouštět i starší kód. Příklady ISA jsou x86-64, ARMv8-A nebo RISC-V.. >> detail