Soubor znaků a adaptačních mechanismů, díky nimž se suchomilné rostliny (xerofyty) dokážou vyrovnat s omezenou dostupností vody a dlouhodobě prosperovat v aridních stanovištích, často i při intenzivním výparu.. >> detail
Dermatologický termín pro kombinaci výrazné suchosti kůže a bolestivosti, kdy pokožka může být citlivá, pálit nebo praskat. Název souvisí s řeckým kořenem xeros ve významu suchý a potíže se často zhoršují v suchém klimatu, po častém mytí nebo u některých kožních onemocnění.. >> detail
V medicíně označuje stav, při němž je kůže i slizniční povrchy nezvykle suché, drsné a často se olupují. Pojmenování je odvozeno z řeckého xeros, tedy suchý. Rozlišuje se primární podoba, někdy popisovaná jako epithelialis, která souvisí hlavně s nedostatkem vitamínu A a narušenou obnovou povrchového epitelu. Sekundární typ vzniká jako důsledek jiného onemocnění nebo působení zevních vlivů, například při snížené tvorbě ochranných sekretů, a může se projevit i na oku jako výrazně suchá spojivka. V praxi se může přidat svědění, šupinatění a drobné praskliny a u části pacientů jde o známku celkové dehydratace nebo některých systémových poruch.. >> detail