Dlouhodobé zdravotní potíže a život bez blízké sociální opory, tedy stav, kdy je člověk fakticky vyřazen z běžných vztahů a zůstává v izolaci, se často pojí s mírnějšími depresivními příznaky i s klinickou depresí. Taková dlouhodobá osamělost a nedostatek podnětů může přes chronický stres a zhoršení psychické odolnosti někdy přispívat také k rychlejšímu tělesnému úpadku a k dřívějšímu úmrtí.