Způsob jednání, při němž člověk bere své okolí a lidi kolem sebe hlavně jako prostředek k dosažení určitého prospěchu nebo uspokojení potřeb. Může jít o běžně přiměřené a účelné fungování, ale také o nepřizpůsobivé až patologické využívání druhých, které bývá v klinické psychologii a psychiatrii sledováno jako ukazatel narušených vztahových vzorců.