Nově přidaná cizí slova

Védský a hinduistický bůh ohně, personifikace ohně jako kosmické síly i jako posvátného plamene na domácím ohništi a v obětním rituálu. V Rigvédě patří k nejčastěji vzývaným božstvům a hymny často začínají jeho oslovením. Agni je chápán jako kněz a posel, který „přenáší“ obětiny k ostatním bohům, a proto zprostředkovává vztah mezi lidmi a božským světem. V rituálu může znamenat také konkrétní obětní oheň, jímž se očišťuje a kterým se provázejí přechodové obřady, včetně pohřbu. Symbolizuje teplo, světlo, očistu a proměnu, může být blahodárný i ničivý, a v pozdější tradici je také strážcem jihovýchodního směru. Etymologicky souvisí s indoevropským označením ohně, srov. lat. ignis, sanskrtské slovo agni znamená oheň, přeneseně žár či spalující energii, jméno Agni se užívá i jako vlastní název, např. pro indickou řadu balistických raket.. >> detail

Aglutinovat (z lat. agglutinare „slepit“) znamená vyvolat či podpořit aglutinaci, tj. shlukování buněk nebo drobných částic do větších celků. V biologii a medicíně jde typicky o spojování buněk či mikroorganismů zprostředkované vazbou protilátek na antigeny, případně o slepování vyvolané změnou prostředí (pH, ionty, teplota). Termín se používá v imunologii, hematologii a mikrobiologii, např. u aglutinačních testů, sérologické diagnostiky a určování krevních skupin, kde se hodnotí vznik viditelných shluků. Výsledný aglutinát se často posuzuje okem nebo mikroskopem. Přeneseně může znamenat i prosté „slepení“ prvků, v jazykovědě tvořit slova aglutinací, tj. řetězit afixy k základu tak, že každý afix vyjadřuje zpravidla jeden gramatický význam a hranice morfémů zůstávají zřetelné.. >> detail

Afrodiziaka (jedn. afrodiziakum) jsou látky, potraviny, byliny, léčiva nebo jiné podněty, kterým se připisuje schopnost zvyšovat sexuální touhu (libido), usnadňovat vzrušení nebo podporovat pohlavní výkon. Název vychází ze jména řecké bohyně lásky Afrodíté a užívá se v sexuologii, farmacii i v běžné publicistice. Účinek může být psychologický, založený na očekávání, rituálu a kontextu, nebo biologický, například přes ovlivnění prokrvení, hormonální regulace či centrální nervové soustavy. U mnoha tradičně uváděných afrodiziak však chybějí kvalitní klinické důkazy a některé přípravky mohou být toxické, interagovat s léky nebo být falšované nepřiznanými účinnými látkami. V praxi se proto posuzuje hlavně bezpečnost a reálný přínos pro konkrétního člověka.. >> detail

Afrodité (také Afrodita, řec. Aphroditē) je v řecké mytologii bohyně lásky, krásy, erotické touhy a plodnosti, často chápána i jako ochránkyně manželství a zrození. Tradice ji nechává povstat z mořské pěny (řec. áphros) u Kypru, odkud se šířil její významný kult, doložený např. v Pafu, na Kythéře či v Korintu. V mýtech vystupuje při soudu Paridově, je manželkou Hefaista, milenkou Área a matkou Eróta a dalších božstev, její epiteton Ourania a Pandémos vyjadřuje „nebeský“ a „pozemský“ rozměr lásky. V umění bývá zobrazována jako ideál ženské krásy, s holubicí, růží nebo mušlí, a její jméno dalo základ slovu afrodisiakum pro prostředek zvyšující sexuální žádost, přeneseně se jménem Afrodité označuje mimořádně krásná či svůdná žena nebo obecně personifikace smyslné krásy.. >> detail

afrikáta (též závěrově třecí souhláska, z angl. affricate, pův. z lat. ad- a fricare, třít) je obstruentní souhláska, jejíž výslovnost kombinuje dvě těsně navazující fáze: nejprve vznikne úplná závěra v mluvidlech jako u explozivy a vzápětí se závěra plynule uvolní do tření jako u frikativy. Nevkládá se mezi ně samohláska a obě složky se realizují v témže nebo velmi blízkém místě tvoření, proto se afrikáta vnímá jako jeden zvukový celek a v fonotaktice často obsazuje jedinou souhláskovou pozici. Od pouhé skupiny dvou souhlásek t+s ji odlišuje těsné časové spojení a společné místo artikulace. V češtině jsou běžné afrikáty c [t͡s] a č [t͡ʃ], v přejatých slovech také dž [d͡ʒ] a podle znělosti mohou být neznělé i znělé. V IPA se zapisují dvěma znaky spojenými obloučkem nebo ligaturou a v pravopisu mohou být vyjádřeny jedním písmenem i spřežkou.. >> detail

africus [lat., výsl. afrikus] 1. latinské přídavné jméno (m. africus, f. africa, n. africum) znamenající africký, z Afriky, patřící k Africe. Odvozeno od názvu Africa příponou -icus a v antickém kontextu se často vztahuje k severní Africe a k římské provincii Africa. V češtině se vyskytuje hlavně jako citátový latinizmus v odborných překladech a komentářích klasických autorů, v epigrafice a historické geografii a také v zoologii a botanice jako druhové epiteton, které signalizuje původ organismu nebo místo nálezu. V českém textu se zpravidla neskloňuje a ponechává se v latinském tvaru, 2. v antické meteorologii a námořní terminologii název jihozápadního až západojihozápadního větru ve Středomoří, někdy psaný s velkým počátečním písmenem jako vlastní jméno větru.. >> detail

Afektualizace (blízké pojmy emocionalizace a afektivizace, z lat. affectus „cit, rozpoložení“ + -alizace) je odborné označení pro proces, při němž se určitý jev, sdělení nebo myšlenkový obsah nabije afektem, tedy výraznou emocí, a je pak prožíván a vyhodnocován spíše podle emocionálního dopadu než podle věcných argumentů. V psychologii se mluví o afektualizaci vzpomínek, představ či vztahů, která může zvyšovat motivaci, ale také zkreslovat úsudek a podporovat impulzivní jednání. V sociologii, politologii a mediálních studiích označuje posun veřejné komunikace k apelům na strach, hněv nebo dojetí, často posilovaný obrazem, hudbou, personalizovaným příběhem či konfliktním rámováním. Afektualizace může zvyšovat mobilizaci a pozornost, zároveň však vede k polarizaci a oslabuje racionální deliberaci.. >> detail

Afáziologie je specializovaný obor neurologie a logopedie, který se zabývá afázií, tedy získanými poruchami jazykových schopností po poškození mozku. Zkoumá narušené porozumění i produkci mluvené řeči, čtení, psaní, pojmenování i pragmatické užívání jazyka, typicky po cévní mozkové příhodě, úrazu nebo nádoru. Popisuje a klasifikuje typy afázie, hledá jejich vztah k postiženým mozkovým sítím a kognitivním funkcím a vytváří nástroje pro klinické vyšetření a objektivní hodnocení změn. Důležitou část tvoří návrh a ověřování terapií v rámci neurorehabilitace, včetně tréninku komunikačních strategií a práce s rodinou, a sledování průběhu zotavování. Vědecká afáziologie využívá metody klinické lingvistiky, neuropsychologie a neurověd, například analýzu spontánní řeči, experimentální úlohy, MRI či EEG. Název vychází z řec. aphasia a přípony -logie.. >> detail

Aevus [čti é-vus] je latinské podstatné jméno (m.), užívané v citacích z klasické i středověké latiny, řidší a často básnický tvar vedle běžnějšího aevum. Označuje věk, dlouhou dobu nebo časový úsek vymezený životem člověka či „věkem světa“, někdy i stáří a obrazně věčnost, např. ve spojení in aevum „navěky“. Je příbuzné s výrazy aeon, eón a s kořenem označujícím věk a život a v češtině se s ním setkáme hlavně v překladech a odborné literatuře. V češtině se většinou ponechává v latinské podobě a může zůstat nesklonné, nebo se skloňuje jako mužský neživotný (bez aevu, o aevu), ve filozofii a teologii scholastické je aevus (častěji aevum) technický termín pro způsob trvání mezi časem a věčností, s počátkem, ale bez měření plynutím a změnou, tradičně přisuzovaný andělům a odděleným duším.. >> detail

Aeternitas (lat., „věčnost“, z adj. aeternus „věčný“), podstatné jméno rodu ženského. Označuje věčnost jako nekonečné trvání nebo jako bezčasí, tedy způsob bytí bez začátku, konce a proměny. V teologii a filosofii se používá při výkladu Boha a jeho vztahu k času a dějinám, často v opozici k časovosti světa a člověka. V běžném překladu se převádí jako věčnost, někdy s důrazem na nadčasovost a neměnnost. V klasické i středověké latině je běžné ve spojeních aeternitas mundi (věčnost světa), aeternitas animae (nesmrtelnost duše) či aeternitas poenae (věčné tresty) a v nápisech, titulech a mottách. V češtině se objevuje hlavně jako citátový latinský termín, někdy se zachovává i s latinskými pádovými tvary, v římské ikonografii Aeternitas je personifikovaná Věčnost, někdy chápaná jako božstvo, symbol trvání Říma nebo císařské moci, známý zejména z mincí.. >> detail