Nově přidaná cizí slova

Latinský odborný termín v gynekologii a porodnictví pro hrozící potrat (threatened miscarriage). Označuje stav v časném těhotenství, kdy se objeví vaginální krvácení, někdy i křečovitá bolest v podbřišku, avšak děložní hrdlo je uzavřené a nedochází k odchodu plodových obalů ani tkáně. Ultrazvuk obvykle prokazuje nitroděložní graviditu a často i srdeční akci embrya, takže těhotenství může dále pokračovat. Nejde o umělé přerušení těhotenství, ale o varovný klinický obraz spontánního potratu, který ještě nemusí být nevyhnutelný. Diagnóza vyžaduje vyloučení mimoděložního těhotenství a jiných příčin krvácení a v MKN-10 odpovídá kódu O20.0. Léčba je převážně konzervativní, zahrnuje sledování, klidový režim, omezení zátěže a podle situace progesteron či léčbu vyvolávajícího faktoru.. >> detail

Latinský termín (dosl. zločinný potrat) užívaný v medicíně, zejména v soudním lékařství, gynekologii a v trestním právu, pro nezákonné umělé přerušení těhotenství. V češtině se překládá jako nezákonný nebo pokoutný potrat. Jde o úmyslně vyvolaný potrat provedený v rozporu s právní úpravou, například mimo zdravotnické zařízení, osobou bez odborné způsobilosti, bez vyžadovaných souhlasů nebo po překročení zákonné lhůty. V širším smyslu označuje i jiné trestné jednání směřující k ukončení těhotenství, se souhlasem těhotné ženy nebo proti její vůli. Protože bývá prováděn v nevyhovujících podmínkách, je spojován se zvýšeným rizikem krvácení, infekce, poškození dělohy a úmrtí. Odlišuje se od abortus spontaneus, tedy samovolného potratu, a od abortus provocatus, tj. legálního indukovaného potratu.. >> detail

Abortiva (sg. abortivum) jsou léčiva nebo jiné chemické či biologicky účinné prostředky, které vyvolávají nebo urychlují umělé přerušení těhotenství, popřípadě brání uhnízdění zárodku v děloze. Působí různými mechanismy, například blokádou účinku progesteronu, vyvoláním děložních kontrakcí nebo změnou děložní sliznice, čímž dojde k vypuzení embrya či plodu. Do skupiny se řadí zejména antiprogestiny (mifepriston) a prostaglandiny (misoprostol), v širším smyslu i některé vysoké dávky hormonů či toxické látky. Termín se užívá v gynekologii, porodnictví, farmakologii i veterinární medicíně a obvykle označuje přípravky podávané lékařsky indikovaně, protože nesprávné použití může vést k závažnému krvácení, infekci a ohrožení života. Původ je z lat. abortivus, potrativý.. >> detail

aborigenní, přídavné jméno. Knižní a odborný výraz pro to, co je původní, domorodé, odedávna přítomné na určitém území a spjaté s jeho nejstaršími obyvateli. V českých textech se nejčastěji užívá ve vztahu k Austrálii, tedy k Aboridžincům, jejich komunitám, jazykům, mýtům, umění a k otázkám ochrany kulturního dědictví a kolektivních práv, např. aborigenní kultura, aborigenní práva k půdě. V širším smyslu může označovat i jiné původní populace nebo původní přírodní druhy, např. aborigenní obyvatelstvo Ameriky, aborigenní fauna a flóra. Někdy se střídá s přídavným jménem aboridžinský, které je významově užší. Významově blízké jsou výrazy autochtonní, indigenní, původní. Původ slova je v latině, ab origine znamená „od počátku“, aborigenes „první obyvatelé“.. >> detail

Aborce (z lat. abortio, z aboriri) je ukončení těhotenství před dosažením životaschopnosti plodu mimo dělohu, za niž se v praxi často považuje přibližně 22. až 24. týden gravidity. V medicíně zahrnuje jak spontánní aborci, tedy samovolný potrat, tak aborci indukovanou, vyvolanou záměrně lékařským zákrokem nebo podáním léčiv. Indukovaná aborce se provádí z osobních, sociálních či zdravotních důvodů a může být farmakologická (užití kombinace mifepristonu a misoprostolu) nebo chirurgická (např. vakuová aspirace). V českém právu a veřejné debatě se slovem aborce obvykle míní umělé přerušení těhotenství, které je na žádost ženy zpravidla možné do 12. týdne, později jen ze zdravotních indikací. Termín bývá zatížen etickými a náboženskými konotacemi, sám o sobě je však popisný odborný výraz. Nezaměňovat s antikoncepcí, která početí předchází.. >> detail

Latinské sousloví abolitio nominis (z abolitio „zrušení, odstranění“ a nominis, genitiv od nomen „jméno“) znamená zrušení či vymazání jména. V římském trestním procesu označovalo procesní ukončení obžaloby před rozsudkem, kdy bylo jméno obviněného vyškrtnuto z oficiálního seznamu stíhaných a věc se dále neprojednávala, někdy na základě rozhodnutí senátu nebo císařské milosti. V historiografii a epigrafice se tímto termínem popisuje i fyzické odstranění jména z nápisů a dokumentů, často technikou seškrábání či přetesání, jako symbolická forma veřejné diskreditace a snaha zabránit připomínání osoby, blízká praxi známé jako damnatio memoriae. V češtině se užívá hlavně odborně, volně překládáno jako vymazání jména či abolice obžaloby. V přeneseném smyslu i pro administrativní nebo mediální „vymazání“ osoby z veřejného prostoru.. >> detail

ABO systém je základní imunhematologické třídění lidské krve podle přítomnosti či nepřítomnosti povrchových sacharidových antigenů A a B na erytrocytech a podle přirozených protilátek v krevní plazmě. Kombinací vznikají čtyři hlavní krevní skupiny: A (antigen A, protilátky anti-B), B (antigen B, anti-A), AB (antigeny A i B, obvykle bez přirozených protilátek) a 0 neboli O (bez antigenů, anti-A i anti-B). Protilátky jsou většinou typu IgM a při neslučitelné transfúzi mohou vyvolat rychlou hemolytickou reakci. V urgentní medicíně se někdy používají erytrocyty skupiny 0 jako dočasně nejbezpečnější volba, u plazmy se naopak preferuje skupina AB. Znak je děděn alelami ABO s kodominancí A a B. ABO je spolu se systémem Rh nejdůležitější pro volbu kompatibilní transfúze a uplatňuje se i v transplantační medicíně. Popsal jej Karl Landsteiner roku 1900.. >> detail

Lat. abnormalis, -e je přídavné jméno 3. deklinace s významem odchylný od normy, nepravidelný, neobvyklý. Tvoří je předpona ab- mimo, stranou a normalis podle pravidla, z podst. jména norma tesařský úhelník, měřítko, řád. V češtině se užívá hlavně v odborné latině (např. nálezy v dokumentaci) a v domácích odvozeninách abnormální, abnormálně, abnormálnost. Označuje stav, hodnotu nebo jev, který neodpovídá běžnému či očekávanému průběhu, tvaru nebo rozmezí, například abnormální laboratorní výsledek, abnormální vývoj orgánu, abnormální chování, abnormální srdeční rytmus nebo abnormální odchylka v datech. V klinickém kontextu často implikuje podezření na patologii a potřebu dalšího vyšetření, jinde může jít jen o neutrální popis výjimky. Protiklad: normalis, normální.. >> detail

Abnegace (z lat. abnegatio „odepření, popření“, od abnegare „odříci, zapřít“) je vědomé sebezapření, dobrovolné odřeknutí se vlastního prospěchu, pohodlí, požitků nebo osobních nároků ve prospěch hodnot považovaných za vyšší. Nejčastěji jde o obětavou službu druhým, plnění povinnosti, věrnost ideálu či víře. V etice a psychologii označuje schopnost potlačit egoistické motivy a jednat altruisticky i za cenu osobní ztráty nebo omezení, zpravidla dlouhodobě a s vnitřní sebekázní. V náboženském prostředí se může projevit jako asketický životní styl. V právní a politické řeči se termín užívá i pro vzdání se práva, moci či odpovědnosti, a podle kontextu může být chválen jako ušlechtilá obětavost nebo kritizován jako rezignace. V běžné češtině se často nahrazuje slovy sebezapření nebo sebeobětování.. >> detail

Ablutomanie (psych., psychiatrie) je chorobně zvýšená, neovladatelná potřeba opakovaně provádět očistné rituály, zejména mytí rukou, sprchování nebo koupání, a to i bez reálné hygienické potřeby. Chování má charakter kompulze: jedinec cítí vnitřní tlak, rituál provede, krátkodobě se mu uleví, ale úzkost se brzy vrací. Spouštěčem bývají vtíravé obavy ze znečištění, kontaminace či nákazy, někdy také potřeba „cítit se čistý“ nebo „správný“. Od běžné pečlivosti v hygieně se liší intenzitou, ztrátou kontroly a tím, že vede k utrpení a omezení života. Důsledkem mohou být kožní léze, vysoká spotřeba času a vody, vyhýbání se situacím a zhoršení sociálního či pracovního fungování. V současných diagnostických systémech nebývá vedena jako samostatná jednotka, spíše jako popisný termín pro projev obsedantně kompulzivní poruchy. Léčba se obvykle opírá o kognitivně behaviorální terapii a někdy o SSRI. Původ slova: lat. ablutio omývání a řec. mania posedlost.. >> detail