Nově přidaná cizí slova

Ženské podstatné jméno. Soutěžní přehlídka praktických profesních a řemeslných dovedností osob se zdravotním postižením, pořádaná v národní nebo mezinárodní podobě podle vzoru olympiády. Účastníci, často žáci a absolventi odborných škol i dospělí v zaměstnání, plní v časovém limitu konkrétní úkoly v disciplínách jako kuchařství a cukrařina, kadeřnictví, šití, keramika, grafika, práce s počítačem či servisní služby. Hodnotí se kvalita, přesnost, bezpečnost práce i organizace pracovního postupu. Součástí bývají prezentace škol, chráněných dílen a zaměstnavatelů, workshopy a poradenství k pracovnímu uplatnění. Akce má osvětový rozměr, boří stereotypy a podporuje sebedůvěru i navazování kontaktů. V češtině se píše i s velkým písmenem jako název konkrétní soutěže. Termín je převzat z angličtiny abilympics, složeniny z ability a olympics.. >> detail

Abilita (z angl. ability, přes lat. habilitas „způsobilost“) je odborný výraz pro schopnost nebo způsobilost člověka, skupiny či systému vykonávat určitou činnost a dosahovat výkonu. Užívá se zejména v psychologii, pedagogice, personalistice a zdravotnictví, často ve spojeních kognitivní abilita, jazyková abilita, motorická abilita, sociální abilita nebo pracovní abilita. Zpravidla označuje relativně stabilní předpoklad či kapacitu, kterou lze popsat nebo měřit (např. testy schopností), a odlišuje se od naučené dovednosti tím, že vyjadřuje spíše potenciál než konkrétní vycvičenou činnost. Ve speciální pedagogice a sociální práci se někdy staví do opozice k disabilitě a zdůrazňuje zachované a rozvíjené schopnosti, souvisí i s pojmem abilitace. V běžné češtině se slovo užívá spíše řidčeji a nahrazuje je výraz schopnost, dovednost, nadání či kompetence.. >> detail

Abhidhamma (pálijsky, dosl. „vyšší učení“) je třetí část théravádového buddhistického kánonu Tipitaka, vedle Sutta-pitaky a Vinaya-pitaky. Nejde o soubor kázání, ale o systematické, často technické rozpracování Buddhova učení do analytických kategorií a schémat. Základními tématy jsou rozbor vědomí (citta), mentálních faktorů (cetasika), hmotných jevů (rúpa) i nibbány, jejich okamžiková povaha a vztahy podmíněnosti. Popisuje „dhammy“, základní jevy zkušenosti, a hodnotí je jako prospěšné, neprospěšné nebo neutrální, včetně typů karmických stavů a meditačních absorpcí. Kánonická Abhidhamma se tradičně skládá ze sedmi knih, z nichž Patthāna detailně vykládá síť podmínek. Studium Abhidhammy tvoří páteř théravádové scholastiky, v sanskrtské tradici zvané abhidharma.. >> detail

Abdžad (též abjad) je typ hláskového písma, v němž základní znaky zapisují především souhlásky. Název je odvozen z arabského označení tradičního pořadí písmen abjad hawwaz. Samohlásky se obvykle nevyznačují, případně jen volitelně pomocí diakritiky, pomocných značek nebo tzv. matres lectionis. V arabštině a hebrejštině se proto pro přesné čtení používají vokalizační systémy, například harakát a niqqud. Správnou vokalizaci doplňuje čtenář z kontextu, morfologických vzorců a znalosti jazyka. Abdžady jsou typické pro semitské jazyky, patří sem zejména písmo arabské, hebrejské, syrské a jejich historické předchůdce včetně fénického. Právě z fénické tradice se odvíjí vývoj mnoha pozdějších abeced, když řečtina část souhláskových znaků převzala jako označení samohlásek. V typologii se abdžad liší od abecedy i od abugidy tím, že samohlásky nejsou základní a systematicky povinnou součástí zápisu.. >> detail

abduktor (z lat. abductor, odvádějící, od slovesa abducere odvést, odtáhnout) je v anatomii a medicíně sval nebo svalová skupina, jejíž hlavní funkcí je abdukce, tedy odtažení části těla od střední roviny nebo od osy končetiny. Nejčastěji se mluví o abduktorech kyčle a ramene, které zvedají a odtahují stehno či paži do strany, a o drobných abduktorech prstů a palce. Správná činnost abduktorů stabilizuje pánev při chůzi a běhu, jejich oslabení se může projevit kulháním a Trendelenburgovým příznakem. V rehabilitaci a fitness se termín užívá i pro cviky na posílení abduktorů, lidově unožování. V klinické praxi označuje také ortopedické a rehabilitační pomůcky udržující končetinu v abdukčním postavení, například abdukční polštář nebo dlaha po operaci kyčelního kloubu či při léčbě vývojové dysplazie. Protiklad: aduktor.. >> detail

abdominalis (lat., vysl. abdominális) = břišní, vztahující se k břichu a k oblasti abdomen, tedy k břišní stěně a břišní dutině s uloženými orgány. Odborné latinské přídavné jméno 3. deklinace (abdominalis, -e) odvozené od substantiva abdomen, břicho. V anatomické nomenklatuře se používá k přesnému určení polohy, průběhu nebo části orgánu a je v rodu a čísle shodné s řídicím podstatným jménem, např. aorta abdominalis (břišní aorta), pars abdominalis oesophagi (břišní část jícnu), segmentum abdominale (břišní úsek). V klinických zprávách a chirurgii označuje nálezy a výkony v dutině břišní, např. trauma abdominalis, incisio abdominalis. Mimo medicínu se s ním lze setkat i jako s latinským druhovým jménem v biologii, kde popisuje znak na zadečku či na břiše. V češtině se obvykle překládá jako abdominální či břišní.. >> detail

Abdominalgie (též abdominalgia) je odborný lékařský termín pro bolest v oblasti břicha, tedy v prostoru mezi dolním okrajem žeber a třísly. Slovo vzniklo spojením latinského abdomen (břicho) a řeckého algos (bolest). Neoznačuje jednu konkrétní nemoc, ale příznak, který může mít velmi rozdílné příčiny, od dietní chyby, funkčních poruch trávení či střevní infekce přes zánět slepého střeva, žlučníku nebo slinivky a vředovou chorobu až po gynekologická onemocnění, močové kameny nebo akutní cévní příhody v dutině břišní. Popisuje se podle lokalizace a charakteru, například kolikovitá, pálivá, tlaková, a podle trvání jako akutní či chronická. V odborných zprávách se užívá jako synonymum výrazů abdominální bolest a bolest břicha, často spolu s hodnocením doprovodných projevů jako zvracení, průjem, horečka nebo krev ve stolici.. >> detail

abasso (italsky a basso, doslova „v basu, nízko“) je výraz z hudební terminologie. Objevuje se v partiturách, v názvech hlasů a v poznámkách k obsazení jako pokyn, že daná melodie, doprovod nebo celý part má být veden v basové poloze, případně svěřen basovému hlasu či basovému nástroji. Setkat se lze i s formulací „abasso solo“, která vymezuje samostatný basový part bez vyšších hlasů. V praxi starší hudby se často vztahuje k basové linii, která tvoří harmonický základ skladby. Ve spojení „(a) basso continuo“ označuje nepřetržitý bas, nad nímž realizační nástroj (cembalo, varhany, loutna) doplňuje akordy podle číslic. V češtině se užívá převážně nesklonně a někdy se zapisuje odděleně jako původní italské spojení a basso. Neplést s italským zvoláním abbasso ve významu „dolů s“, které se píše se dvěma b.. >> detail

Latinský medicínský termín, z řec. a- bez a basis krok, označující psychogenní abázii, tedy neschopnost stát a chodit nebo nápadně nejistou chůzi vyvolanou psychickými mechanismy, nikoli strukturálním poškozením mozku, míchy či periferních nervů. Patří mezi funkční neurologické symptomy (konverzní či disociativní porucha). Projevuje se často náhle, bývá proměnlivá, s neobvyklými pády bez úrazu a se zlepšením při odvedení pozornosti nebo při oporě. Neurologické vyšetření obvykle ukazuje zachovanou svalovou sílu a koordinaci v leže. V diferenciální diagnostice se odlišuje od ataxie, paréz a vestibulárních poruch. Diagnóza se stanovuje na základě pozitivních klinických znaků a současného vyloučení akutních organických příčin. Léčba zahrnuje vysvětlení diagnózy, fyzioterapii a psychoterapeutickou práci se stresem, úzkostí či traumatem.. >> detail

Abarognóza (též abarognozie, z řec. a- „bez“ + baros „tíha“ + gnósis „poznání“) je porucha vyšších somatosenzorických funkcí, při níž je narušena schopnost rozlišit a porovnat hmotnost předmětů pouze hmatem a propriocepcí. Pacient se zavřenýma očima nedokáže určit, který z dvou stejně velkých objektů je těžší, a to i při zachovaném základním dotykovém čití, bolesti a svalové síle. Jde o deficit diskriminačního hlubokého čití a bývá součástí tzv. kortikální senzitivní poruchy, často spolu s astereognózií, poruchou grafestezie či polohocitu. Příčinou mohou být léze temenního laloku a thalamu, postižení zadních provazců míšních nebo periferní neuropatie. Vyšetřuje se jednoduchými váženými předměty v obou dlaních a hodnotí se i stranová asymetrie. Nález napomáhá lokalizaci poruchy, u kortikálních lézí se typicky projeví na opačné straně těla.. >> detail