Nově přidaná cizí slova

Francouzské ustálené spojení (výsl. přibl. „a la bes“), doslova „k poklesu“ nebo „směrem dolů“. V češtině se užívá jako neměnný citátový výraz, zpravidla v odborném ekonomickém a burzovním kontextu, kde označuje postoj či strategii založenou na očekávání poklesu. „Spekulovat, hrát nebo obchodovat à la baisse“ znamená sázet na zlevnění akcií, měn či komodit a snažit se vydělat na klesajícím kurzu, typicky krátkým prodejem, půjčením a následným zpětným odkupem, nebo použitím futures a opcí. V širším smyslu se objevuje i ve spojeních „trend“, „tlak“, „revize“ či „pohyb à la baisse“ pro obecný sestupný vývoj cen, sazeb, inflace nebo poptávky. V českých textech se často píše kurzívou a někdy i bez akcentů jako a la baisse. Protipólem je à la hausse, tedy na růst.. >> detail

Latinské úsloví A capite ad calcem (též ab capite ad calcem), doslova „od hlavy k patě“, označuje úplnost a důkladné zachycení celku. V přeneseném smyslu znamená „od začátku do konce“, „zcela“, „kompletně“ nebo „v celém rozsahu“ a může být blízké českému „od A do Z“. Setkáme se s ním v odborných textech, například v medicíně pro popis celkového fyzikálního vyšetření pacienta, v dějinách umění či literární vědě pro rozbor díla po jednotlivých částech a v publicistice pro zdůraznění, že je někdo vybaven nebo zasažen „od hlavy až k patě“. V češtině se často uvádí jako citát v kurzívě a funguje jako příslovečné určení způsobu, tedy „důkladně, beze zbytku“. V latině je capite ablativ od caput „hlava“ po předložce a či ab, zatímco calcem je akuzativ od calx „pata“ po ad, rčení tedy obrazně vymezuje cestu od výchozího bodu k cíli.. >> detail

Latinské příslovečné spojení (často psané i jednoslovně abhinc) složené z předložky ab „od“ a příslovce hinc „odtud“. V základním prostorovém významu znamená „odtud, z tohoto místa“, přeneseně „od této chvíle, od nynějška“ nebo „dále od tohoto bodu“. V klasické i pozdější latině se velmi často užívá jako časové určení vyjadřující odstup do minulosti, obvykle s označením délky v akuzativu: abhinc decem annos „před deseti lety“ doslova „od nynějška deset let“. Může také uvádět další část výkladu ve významu „odtud plyne“ či „odtud dál“. V českých odborných textech se objevuje hlavně v citacích latinských pramenů, v historiografii, právních a teologických komentářích. Zpravidla se neskloňuje a zachovává se latinský pravopis, přičemž rozdělení na dvě slova je spíše ediční varianta.. >> detail

a.u.c. (též A.U.C., AUC, lat. ab urbe condita nebo anno urbis conditae, doslova od založení města) je zkratka pro římské datování let, které počítá roky od tradičního založení Říma, tedy oné urbs, k němuž se vztahuje římská historie. Za výchozí bod se v moderní literatuře nejčastěji bere rok 753 př. n. l. podle varronské chronologie, proto rok 1 n. l. odpovídá 754 a.u.c. a orientační převod lze psát jako n. l. = a.u.c. − 753, př. n. l. = 754 − a.u.c. Značka se obvykle uvádí za číslem roku (např. 710 a.u.c.) v edicích latinských textů, epigrafice a numismatice i v klasické filologii a historiografii, když je třeba přesně přepsat antické datování nebo srovnat různá letopočtová schémata. V běžném kalendářním užití se dnes neuplatňuje, jde však o ustálenou vědeckou konvenci. V moderních jazycích se často objevuje i podoba AUC bez teček.. >> detail

A tergo [lat.] je ustálené předložkové spojení (a „od, z“ + tergo, ablativ od tergum „záda“), doslova „zezadu, od zadní strany“. V češtině funguje jako nesklonný výraz, který se připojuje k podstatnému jménu nebo slovesu a upřesňuje směr či způsob provedení, často v odborném stylu a někdy kurzivou. Užívá se např. v anatomii a chirurgii pro přístup, řez nebo pohled vedený ze zadní strany těla či orgánu (operace a tergo), ve vojenské a taktické terminologii pro útok z týlu. V právu a administrativě může označovat rub listiny, tedy úkon na zadní straně dokumentu. V logice se mluví o úvaze a tergo, tj. o vyvozování „odzadu“, z pozdějších následků k dřívější příčině. V běžné češtině se nahrazuje výrazy „zezadu“, „z týlu“ nebo „od rubu“. Protikladem bývá a fronte „zepředu“.. >> detail

Italské slovní spojení (doslova k tempu) používané v hudební terminologii jako interpretační pokyn v notovém zápisu. Znamená návrat k původnímu tempu, které platilo před předchozí odchylkou. Objevuje se zejména po zpomalení či zrychlení (ritardando, rallentando, accelerando) nebo po volném zacházení s pulsem v rubatu. Zapisuje se nad notovou osnovu v místě, kde se má znovu ustálit pravidelný taktový puls, a chápe se relativně, neudává tedy samo o sobě metronomickou hodnotu. Dirigent či interpret jej vykládá podle kontextu, často jako návrat k tempu z počátku věty, někdy upřesněné jako a tempo primo nebo tempo I. V češtině je výraz nesklonný, v odborných textech se obvykle píše kurzívou a mimo hudbu se užívá i přeneseně ve významu zpět do původního rytmu práce nebo řeči.. >> detail

A potiori (lat. dosl. z lepšího, z mocnějšího, z podstatnějšího, tvar potiori je ablativ singuláru komparativu přídavného jména potior, -ius) označuje způsob uvažování a výkladu, v němž se závěr odvozuje z případu či důvodu, který je silnější nebo významnější. Nejčastěji se v právní a logické argumentaci užívá ve spojení argumentum a potiori, kdy platnost pravidla pro závažnější situaci implikuje jeho platnost i pro situaci méně závažnou, tedy tím spíše. Např. z výslovného zákazu určitého závažného jednání se a potiori vyvozuje, že nepřípustné je i jednání méně závažné. V latinských poučkách typu a potiori fit denominatio vyjadřuje, že pojmenování se určuje podle převládající, rozhodující složky. V češtině jde o nesklonný citát, významově blízký častějšímu a fortiori.. >> detail

lat. a limine dosl. „od prahu“. Ustálené latinské rčení užívané v odborném vyjadřování, zejména v právu a procesních předpisech, k označení úkonu provedeného hned na počátku řízení nebo úvahy, ještě před věcným posouzením. Typicky se říká, že soud či orgán návrh, žalobu nebo důkaz odmítne, vyloučí nebo zamítne a limine, pokud je zjevně nepřípustný, opožděný či trpí zásadními formálními vadami. V širším přeneseném významu znamená „od samého začátku“, „předem“, „na prahu zkoumání“. Vyskytuje se i ve variantě a limine litis, tedy „od prahu sporu“. V moderní právní terminologii se srovnává s obratem in limine „na prahu“, jímž se označují předběžná procesní rozhodnutí, například o nepřípustnosti důkazu. V češtině se spojení obvykle nepřekládá, neskloňuje a bývá psáno kurzívou. Etymologie: předložka a ve významu „z, od“ + limen „práh“, ablativ limine.. >> detail

a libelis (správně lat. a libellis, též ab libellis) je latinský úřední titul doslova „od žádostí, od podání“ podle slova libellus „lístek, spisek, písemná prosba“. V římské císařské kanceláři označoval tajemníka či referenta, který přijímal a třídil petice adresované panovníkovi a připravoval návrhy odpovědí, z nichž vznikaly císařské reskripty. Titul se překládá i jako petiční tajemník nebo referent pro stížnosti. Funkce patřila k okruhu císařských sekretářů vedle ab epistulis nebo a rationibus a mohla mít značný vliv na každodenní správu i vývoj práva. V novověké latině se výraz někdy užívá i pro obdobnou kancelářskou agendu u církevních či státních úřadů. V češtině se objevuje hlavně v odborných historických a právních textech jako nesklonný výraz, často psaný kurzívou.. >> detail

Latinské spojení a latere (z předložky a, od, a lat. latus, lateris, bok, strana) doslova znamená „od boku“, „ze strany“, tedy z bezprostřední blízkosti nebo na příkaz někoho stojícího vedle. V češtině se užívá především v římskokatolické církevní správě a diplomacii. Ve vazbě kardinál a latere či legát a latere označuje papežského legáta vyslaného na mimořádnou misi jako osobního zástupce papeže, jednajícího „z jeho strany“. Jde o nejvyšší typ legáta, obvykle kardinála, který má široké, mandátem vymezené pravomoci, může např. předsedat jednáním nebo církevním shromážděním, provádět vizitace, udělovat dispensy a má přednost před běžnými nuncii či delegáty. Výraz je nesklonný a stojí zpravidla jako přívěsek za názvem funkce. Přeneseně se někdy užije pro nejbližšího poradce, „pravou ruku“ významné osoby.. >> detail