Nově přidaná cizí slova

Latinský medicínský termín, z řec. a- bez a basis krok, označující psychogenní abázii, tedy neschopnost stát a chodit nebo nápadně nejistou chůzi vyvolanou psychickými mechanismy, nikoli strukturálním poškozením mozku, míchy či periferních nervů. Patří mezi funkční neurologické symptomy (konverzní či disociativní porucha). Projevuje se často náhle, bývá proměnlivá, s neobvyklými pády bez úrazu a se zlepšením při odvedení pozornosti nebo při oporě. Neurologické vyšetření obvykle ukazuje zachovanou svalovou sílu a koordinaci v leže. V diferenciální diagnostice se odlišuje od ataxie, paréz a vestibulárních poruch. Diagnóza se stanovuje na základě pozitivních klinických znaků a současného vyloučení akutních organických příčin. Léčba zahrnuje vysvětlení diagnózy, fyzioterapii a psychoterapeutickou práci se stresem, úzkostí či traumatem.. >> detail

Abarognóza (též abarognozie, z řec. a- „bez“ + baros „tíha“ + gnósis „poznání“) je porucha vyšších somatosenzorických funkcí, při níž je narušena schopnost rozlišit a porovnat hmotnost předmětů pouze hmatem a propriocepcí. Pacient se zavřenýma očima nedokáže určit, který z dvou stejně velkých objektů je těžší, a to i při zachovaném základním dotykovém čití, bolesti a svalové síle. Jde o deficit diskriminačního hlubokého čití a bývá součástí tzv. kortikální senzitivní poruchy, často spolu s astereognózií, poruchou grafestezie či polohocitu. Příčinou mohou být léze temenního laloku a thalamu, postižení zadních provazců míšních nebo periferní neuropatie. Vyšetřuje se jednoduchými váženými předměty v obou dlaních a hodnotí se i stranová asymetrie. Nález napomáhá lokalizaci poruchy, u kortikálních lézí se typicky projeví na opačné straně těla.. >> detail

abalienatio mentis (lat.), doslova odcizení mysli, historický právnický a lékařský termín pro těžkou poruchu duševních funkcí, při níž je narušen úsudek, vnímání reality a schopnost jednat racionálně a ovládat své jednání. Vychází ze slova abalienatio či alienatio, odcizení, převedení na jiného, zcizení, a z mens, mentis, mysl. Podoba s předponou ab- je doložena hlavně ve středověké latině a zpravidla se chápe jako významově totožná s běžnějším alienatio mentis. V právních pramenech označuje nepříčetnost nebo duševní chorobu relevantní pro způsobilost k právním úkonům a trestní odpovědnost, například při posuzování platnosti vůle. V medicíně a rané psychiatrii šlo o široké označení stavů jako delirium, mánie či demence. V současné češtině se užívá hlavně v historických citacích a není to termín moderních diagnostických klasifikací.. >> detail

Latinské spojení ab urbe condita doslova „od založení města“, míněno Říma. Označuje římský letopočet, v němž se roky počítají od založení Říma, tradičně kladeného do roku 753 př. n. l. (tzv. varronovská chronologie). V samotném starověku převládalo datování podle konzulů či vládců a AUC bylo spíše učené označení v historiografii, později převzaté moderní vědou (dějiny, epigrafika, numismatika) pro srovnávání pramenů. V citacích se často píše kurzívou a uvádí se zkratkou AUC nebo a.u.c., někdy také jako anno urbis conditae ve významu „v roce od založení města“. Výraz se v češtině obvykle neskloňuje. Pro orientační převod na letopočet n. l. se od hodnoty AUC odečítá 753, přičemž AUC 754 = 1 n. l. a AUC 753 = 1 př. n. l., protože historické datování nezná rok nula. Také název dějepisného díla Tita Livia Ab Urbe Condita.. >> detail

A nihilo nihil (lat. doslova „z ničeho nic“, někdy též v podobě ex nihilo nihil) je latinské rčení vyjadřující zásadu, že z absolutní nicoty nemůže vzniknout žádná věc ani událost. Předpokládá, že každé vznikání má příčinu a nějaký materiální nebo logický předpoklad. Myšlenka je stará už v řecké filosofii jako argument proti vzniku bytí z nebytí a v římské literatuře ji připomíná např. Lucretius ve spisu De rerum natura. Častější úplná formulace zní Ex nihilo nihil fit, nic nevzniká z ničeho. Výrok se užívá v metafyzice i teologii často v kontrastu k učení o stvoření z ničeho, creatio ex nihilo, a v publicistice jako důraz, že výsledky, hodnoty či vědění nelze očekávat bez zdrojů, práce a předchozích podmínek.. >> detail

Latinské rčení užívané v logice a zejména v právní argumentaci. Doslova znamená „od většího k menšímu“ a označuje inferenční postup, v němž z platnosti normy, oprávnění nebo povinnosti pro náročnější, silnější či rozsáhlejší případ vyvozujeme její platnost i pro případ méně náročný. Typicky: je-li někomu svěřena pravomoc učinit určitý závažnější zásah, tím spíše může učinit zásah mírnější, případně je-li dovoleno překročit vyšší mez, je dovoleno i překročení nižší. Jde o variantu argumentu a fortiori. V češtině se překládá jako argument od většího k menšímu a staví se proti a minori ad maius (od menšího k většímu). Použitelnost závisí na tom, zda je mezi případy skutečně zachována hierarchie závažnosti a zda norma není výslovně omezena jen na „větší“ případ.. >> detail

Žurnalista je novinář, tedy člověk, který profesionálně vyhledává, ověřuje, třídí a zpracovává informace a pak je publikuje pro veřejnost. Pracuje jako autor, reportér, redaktor nebo editor v tisku, rozhlase, televizi i na internetu a při práci nese odpovědnost za přesnost, práci se zdroji a srozumitelnost sdělení. Sleduje události, klade otázky, ověřuje fakta z více stran a dodržuje redakční i etická pravidla, například oddělení zprávy od komentáře. Může psát zprávy, rozhovory, komentáře či reportáže, bývá specializovaný na politiku, ekonomiku, kulturu nebo sport a někdy se věnuje i investigaci. Slovo je přejaté z francouzštiny a v češtině funguje jako knižnější alternativa k výrazu novinář, ženský protějšek je žurnalistka.. >> detail

Abominace je knižní označení pro něco krajně odporného a zavrženíhodného, pro čin, stav nebo věc, které v člověku vyvolávají silný odpor, zhnusení a morální odsouzení. Užívá se při hodnocení jednání považovaného za nepřijatelné, například v náboženských nebo etických souvislostech, kde se mluví o „ohavnosti“ či „prokletí“, případně o tom, že je něco hodno zavržení. Může se vztahovat na skutek, zvyk, ideu i na osobu, kterou mluvčí silně odmítá. Někdy se tímto slovem míní i samotný pocit zhnusení a prudké nechuti. Výraz je stylově výrazný a spíše publicistický nebo literární, v běžné řeči ho často nahrazují slova ohavnost, hnus, odpornost nebo zrůdnost. Typické je spojení „považovat něco za abominaci“ nebo „to je abominace“. Původ má v latině (abominatio, od slovesa abominari).. >> detail

AC je zkratka užívaná ve dvou nejčastějších významech. 1) Alternating current, česky střídavý proud nebo střídavé napětí: elektrický proud, jehož směr i velikost se v čase periodicky mění (typicky sinusově) a který je standardem pro rozvod elektřiny v síti a zásuvkách, v Evropě obvykle s frekvencí 50 Hz. Napětí lze u AC snadno měnit transformátorem, což usnadňuje přenos na dálku; 2) Air conditioning, česky klimatizace: zařízení nebo systém pro úpravu vnitřního vzduchu, hlavně chlazení, často i odvlhčení, filtraci a rozvod vzduchu. Může jít o přenosnou jednotku, split systém nebo centrální klimatizaci, někdy se používá i pro režim topení jako tepelné čerpadlo. V technických textech se někdy píše A/C, aby se klimatizace odlišila od střídavého proudu.;zkratka pro Assessment Centre. >> detail

Abrazit je technický termín pro umělé brusivo neboli abrazivo, tedy tvrdý zrnitý materiál určený k broušení, leštění nebo tryskání povrchů. V praxi jde často o syntetický oxid hlinitý vyráběný tavením bauxitu v elektrické peci (elektrokorund), dodávaný jako zrno různých frakcí nebo jako součást brusných kotoučů a smirkových pásů. Používá se při opracování kovů, kamene i keramiky, kde je potřeba rychlé odebírání materiálu a současně kontrolovaná drsnost. Slovo souvisí s pojmy abraze a abrazivní a vychází z latinského základu pro obrušování. V některých hutnických a strojírenských textech se jako Abrasit či „abrazit“ označují také otěruvzdorné materiály (např. speciální litiny nebo oceli) určené pro díly dlouhodobě namáhané otěrem, jako jsou skluzy, dopravníky nebo oběžná kola čerpadel.. >> detail