Nově přidaná cizí slova

Ablutofobie (z lat. abluere, omývat, a řec. phobos, strach) je označení pro výrazný, nepřiměřený strach nebo odpor k mytí, koupání či sprchování, případně k situacím spojeným s vodou, mýdlem, vlhkostí a svlékáním. V psychopatologii se obvykle chápe jako specifická fobie. Kontakt s podnětem může vyvolat intenzivní úzkost až paniku, tělesné projevy (bušení srdce, třes, dušnost), únik nebo dlouhodobé vyhýbání, které narušuje běžné fungování. Na rozdíl od strachu ze špíny bývá hlavním spouštěčem samotný akt očisty. Dlouhodobě může vést k zanedbávání hygieny, sociálnímu stažení, konfliktům a zdravotním komplikacím. Příčiny bývají kombinací vrozené citlivosti k úzkosti, naučených asociací a negativních zkušeností v koupelně, někdy i traumatu. Léčba zahrnuje kognitivně behaviorální terapii, postupnou expozici a nácvik zvládání úzkosti, případně farmakoterapii u komorbidit.. >> detail

Ablutofilie (z lat. ablutio „omytí“ a řec. -filie „záliba“) je sexuologický termín pro parafilní zájem, při němž člověk pociťuje sexuální vzrušení nebo výraznou erotickou preferenci ve spojení s koupáním, sprchováním, mytím či jinými očistnými rituály. Podnětem může být vlastní hygiena i pozorování nebo účast na mytí druhé osoby, vůně mýdel, pěna, voda, mokré oblečení nebo scénář „připravování“ těla. V konsensuálním rámci může jít o neškodnou variantu sexuality. Za klinicky významnou se považuje tehdy, když je chování nutkavé, vede k utrpení, narušuje vztahy nebo zahrnuje nevyžádané zapojení jiných osob. Nezaměňuje se s obsedantně‑kompulzivní poruchou, kde je mytí motivováno úzkostí z kontaminace, nikoli erotickým uspokojením. Termín se v hlavních diagnostických klasifikacích obvykle neuvádí jako samostatná porucha.. >> detail

Abluce je knižní a odborný výraz pro omytí nebo očištění, nejčastěji vodou, někdy i pro celý úkon osobní hygieny. Typicky označuje rituální očistné omývání částí těla konané podle náboženských pravidel jako symbol odstranění nečistoty a přípravy k modlitbě či obřadu. Patří sem například křesťanské omytí rukou kněze při mši (lavabo), muslimská očista před modlitbou (wudú) nebo židovské omývání rukou. V medicíně se užívá i pro hygienické nebo terapeutické proplachování, např. očistu rány, výplach dutin a sliznic. V biologii a chemii může znamenat promývání vzorku či sraženiny k odstranění rozpustných příměsí. Původ je v latinském abluere, smýt, omýt. V běžné češtině zní lehce archaicky, občas ironicky, a někdy se užívá i v množném čísle ve významu ranní mytí. Nezaměňovat s výrazem ablace, tedy odstranění tkáně nebo materiálu.. >> detail

Ablepsie (řidčeji ablepsia) je odborný lékařský termín pro úplnou nebo téměř úplnou slepotu, tedy stav, kdy člověk nevnímá světlo nebo je nedokáže zpracovat jako zrakový vjem. Může být vrozená, například při těžkých vývojových vadách oka, nebo získaná úrazem, zánětem, ischemickým poškozením či intoxikací. Příčina leží buď periferně, při postižení rohovky, čočky, sítnice či zrakového nervu, nebo centrálně při lézích zrakových drah a okcipitální kůry, tzv. kortikální slepotě. V neurologii a oftalmologii se slovo používá spíše popisně, jako souhrnné označení ztráty zraku, a často se uvádí vedle synonym amaurosis a caecitas. Odlišuje se od amblyopie, kde je zrak jen oslaben, a od přechodných poruch vidění. Etymologie: novolat. ablepsia z řec. a- bez, blepsis vidění.. >> detail

Ablefárie (lat. ablepharia, z řec. a- bez + blepharon víčko) je velmi vzácná, obvykle vrozená vývojová vada, označovaná též jako aplasie očních víček, při níž chybí horní a nebo dolní víčko zcela nebo jen v určitém úseku. Nedostatečné krytí oka vede k poruše mrkání a uzávěru oční štěrbiny a k vysychání povrchu, což způsobuje expoziční keratopatii, eroze rohovky, záněty a v těžkých případech i trvalé poškození zraku. Ablefárie bývá oboustranná a může být spojena s absencí řas, deformitami okrajů víček, hypoplazií střední části obličeje a dalšími malformacemi, typicky v rámci ablefaron-makrostomického syndromu. Diagnóza je klinická, léčba vyžaduje časnou ochranu rohovky (lubrikace, krytí) a následnou rekonstrukční chirurgii. Často je nutná spolupráce oftalmologa a plastického chirurga.. >> detail

abjekce (z lat. abiectio, od abicere „odhodit“) 1. krajní ponížení, zbídačení či zavržení, stav, v němž je člověk nebo skupina vnímána jako bezcenná 2. v psychoanalýze, filozofii a kulturních studiích mechanismus vymezování subjektu: to, co je pro „já“ nesnesitelné, nečisté nebo hrozivé, je symbolicky odvrženo, aby se udržela hranice mezi vnitřním a vnějším (typicky tělesné tekutiny, rozklad, mrtvola, tabuizované sexuality). Julia Kristeva popisuje abjekci jako předjazykový afekt odporu spojený s ambivalentní přitažlivostí, který se objevuje tam, kde se hroutí kategorie objektu a subjektu. V umění se pojem užívá k analýze estetiky nechutna, hororu a grotesky, v sociální teorii k popisu stigmatizace a vylučování. Příd. jméno abjektní označuje to, co abjekci vyvolává.. >> detail

Abiritace (též abirritace) je historický lékařský termín pro léčebný postup, jehož principem je odvedení nebo oslabení podráždění, bolesti či zánětu v jedné části těla tím, že se záměrně vyvolá mírné dráždění jinde, nejčastěji na kůži. Slovo pochází z latiny, ab- znamená pryč a irritatio je podráždění. Uplatňovala se tzv. kontrairitace pomocí revulzivních prostředků, například hořčičných náplastí, tření, baňkování nebo puchýřníků, které vyvolají zarudnutí, zvýšené prokrvení a reflexní změny. Předpokládalo se, že se tak změní místní krevní oběh a nervové dráhy a že původní ložisko ustoupí. Dnes se pojem užívá zřídka, spíše v historii lékařství, a bývá nahrazován pojmy revulze nebo derivační léčba, případně se uvádí jen jako obecný princip některých lokálních analgetik a fyzikálních metod.. >> detail

Přídavné jméno označující jev, látku nebo proces vznikající bez přímé účasti živých organismů, tedy původem neživý. Užívá se zejména v geologii, chemii a astrobiologii při popisu vzniku minerálů či organických sloučenin z anorganických prekurzorů (abiogenní syntéza), případně při debatách o původu ropy, zemního plynu nebo metanu (abiogenní hypotéza, abiogenní metan). V ekologii se někdy vztahuje k vlivům prostředí, které nejsou vytvářeny biotou, zde však častěji stojí termín abiotický. Není totožný s anorganický, protože i organická molekula může být abiogenní, pokud vznikla chemickou cestou bez života. Oproti biogenní zdůrazňuje původ a mechanismus tvorby, nikoli jen současnou nepřítomnost života. Etymologicky z předpony a- ve významu ne a z kořene -genní, tvořící či vzniklý.. >> detail

Ženské podstatné jméno. Soutěžní přehlídka praktických profesních a řemeslných dovedností osob se zdravotním postižením, pořádaná v národní nebo mezinárodní podobě podle vzoru olympiády. Účastníci, často žáci a absolventi odborných škol i dospělí v zaměstnání, plní v časovém limitu konkrétní úkoly v disciplínách jako kuchařství a cukrařina, kadeřnictví, šití, keramika, grafika, práce s počítačem či servisní služby. Hodnotí se kvalita, přesnost, bezpečnost práce i organizace pracovního postupu. Součástí bývají prezentace škol, chráněných dílen a zaměstnavatelů, workshopy a poradenství k pracovnímu uplatnění. Akce má osvětový rozměr, boří stereotypy a podporuje sebedůvěru i navazování kontaktů. V češtině se píše i s velkým písmenem jako název konkrétní soutěže. Termín je převzat z angličtiny abilympics, složeniny z ability a olympics.. >> detail

Abilita (z angl. ability, přes lat. habilitas „způsobilost“) je odborný výraz pro schopnost nebo způsobilost člověka, skupiny či systému vykonávat určitou činnost a dosahovat výkonu. Užívá se zejména v psychologii, pedagogice, personalistice a zdravotnictví, často ve spojeních kognitivní abilita, jazyková abilita, motorická abilita, sociální abilita nebo pracovní abilita. Zpravidla označuje relativně stabilní předpoklad či kapacitu, kterou lze popsat nebo měřit (např. testy schopností), a odlišuje se od naučené dovednosti tím, že vyjadřuje spíše potenciál než konkrétní vycvičenou činnost. Ve speciální pedagogice a sociální práci se někdy staví do opozice k disabilitě a zdůrazňuje zachované a rozvíjené schopnosti, souvisí i s pojmem abilitace. V běžné češtině se slovo užívá spíše řidčeji a nahrazuje je výraz schopnost, dovednost, nadání či kompetence.. >> detail